O Bumbálce

04.01.2015 22:08

OB U M B Á L C E

 

   Historická statistická ročenka Českého statistického úřadu uvádí první zmínku o Bumbálce z roku 1713.Název není odvozen od slova bumbati,ale od příjmení Bumbal /stejně jako Koukalka,Vedralka,ale i sousední Turkovice od Tourka,Túrkovců-nikoli od tura/.To jsou úvodní slova pamětí o Bumbálce,sepsaných RNDr.Vladimírem Václavkem,rodákem z Bumbálky čp.20.Z těcho údajů budu tedy vycházet,ačkoliv jsem si je neověřil a tudíž nevím,jaké události se zmíněný letopočet týká.Z výše uvedených pamětí budu později citovat ještě vícekráte….

   Osada Bumbálka počala vznikati počátkem 18-st.na rozmezí dvou panství – podhořanského a žehušického.Podle dostupných údajů vyrostly první tři usedlosti na panstvi podhořanském,nemusí se shodovat s čísly popisnými,neboť ta se začala uplatňovat až po roce 1770.Na katastru žehušické vrchnosti byla vystavěna pozdější čísla popisná 15,16,17,18,19,20.

První zmínky o Bumbálce se tedy /údajně/ datují rokem 1713 /1718/.Její okolí však bylo osídleno daleko dříve.    Vedle prastaré obchodní cesty z Chrudimi přes Železné hory byly nalezeny dva páskové sekeromlaty.První – o rozměrech 12,7 cm,4,2 cm,ze zvětralého zelenokamene – byl nalezen v základech domku v Turkovicích.Měl čepec hladce broušený,s otvorem o průměru 2 cm.               Druhý – hmotnější – byl nalezen poblíž Zádušního lesa, mezi Turkovicemi a Semtěší.Měl zaoblenou čepel i strany.3 cm široký zaokrouhlený břit a rozměry 13 x 6 x 3,2 cm.Je uložen v depositu Městského muzea v Čáslavi /viz.foto/.

   V Šímové –na katastru obce Semtěš,což je lokální označení místa,které se nachází několik stovek metrů od odbočky cesty na Husinci směrem na Bumbálku/podle staré Šímovy cesty/,byla Historickým archivem v roce 1974 zasazena do země betonová deska s následujícím nápisem /podle p.Francouze/:

   „V těchto místech s rozlohou 35 hektarů bylo mohutné hradištní opevnění našich dávných předků,sahající do doby okolo 20.st.př.n.l.V 5.st.př.n.l.byla osada zničena a opuštěna následkem vpádu cizích keltských kmenů.Teprve ve 4.-5.st.n.l.byl prostor znovu osídlen,tentokrát slovanským kmenem a místo toto je součástí naší obce.Asi 200 m jižním směrem souběžně se svahem je mohutný obranný val,v jeho přerušení bývala jižní vstupní brána.Cesta za branou dolů je památkou dávných dob.Zvláště vlevo od brány je patrno před obranným valem typické schodovité zvlnění terénu pro ztížení vstupu nepřátel.Odtud na severní straně byla obydlí.“

Nutno podotknout,že zmíněná betonová deska byla rozvalena a skončila kdesi v kopřivách při rekultivaci sadů…

   To je tedy doklad,že okolí Bumbálky bylo osídleno již v mladší době kamenné,či v prvních stoletích našeho letopočtu.

O událostech a osobách

   V archivech římsko-katolické církve,farnost Turkovice,pod kterou Bumbálka patřila,nalezneme jména osob,které byly v r.1721 podezřelí z kacířství.Byli to tito bumbálečtí usedlíci : podruh Jan Pospíšil,vdova Růžena Černá,Jan Krásenský se ženou Marií a Ludmila,žena Václava Suchánka.

   V roce 1727,a to 7.června,se uvádějí jako usedlíci : Jan Hromováček,Jan Ondráček a Jakub Polák.Při jaké příležitosti není mi známo – vycházím z různých výpisků p Karla Cibulky,bankovního úředníka ve výslužbě,které si vedl o obcích na Čáslavsku z dostupných historických materiálů/převážně pozemkových knih v Zemském archivu/ a které jsou v depositu Městského muzea v Čáslavi.Na dalším výpisku najdeme údaj o celkové robotní povinnosti k panství žehušickému obce Bumbálka.5.července 1755 byla vykázána takto:

Robota chalupnická,týkala se 9 lidí,468 dní v roce,9 dní v týdnu.

Jednalo se o tzv.robotu pěší,bez koňského spřežení a volských potahů.

Další údaje najdeme v knize p.Nováka Dějiny městyse Žehušice :

   Stav na panství žehušickém za hraběte Jana Josefa Antonína z Thunu,dle Urbáře,sestaveného archivářem Weinmajerem r.1783 :

Celková robotní povinnost na panství dle patentu robotního z r.1775

Tříspřežní potahy    - 10 322 dny

Dvojspřežní potahy -  7 788 dní

Pěší robota              - 3 198 dnů

Ruční robota          - 17 680 dnů

K obdělání bylo 2 273 korců půdy,přičemž na potah jednoho pluhu přichází 19 korců.

K tomu datu mělo panství 5 464 obyvatel,z čehož bylo 2 663 mužů a 2 801 žen.

Na Bumbálce bylo 14 domů,16 rodin,76 osob,robota ruční 468 dnů,peněžní 6 zl.

   V době Jana Josefa Antonína hraběte Thuna i jeho nástupců byla robotářům z dobré vůle dávána vrchností výsluha,a to denně po bochníku chleba a dle možností i oběd a večeře moučná,k čemuž vrchnost mimo potraviny i penězi přispívala.Robotářům povoleno ročně také několik sudů piva v době senoseče a žní.

   Mimo jiné – Jan Josef Antonín,hrabě z Thunu a Hohensteinu,dal v r. 1711 vykácet borový lesík za rybníkem Světlovem,směrem k Horce se prostírající,u něhož stála chaloupka pro hlídače lesíka a rybníka Světlova.Na mýtině dal vystavět několik domků,do nichž usadil německé kolonisty z Klášterce /nad Ohří,pozn.aut./,jichž použil jako robotníků při dvoře.Později se zde usadili i čeští pracovníci.Nově založená osada byla pojmenována po německu Franzdorf.Lid však novou ves nazýval podle borového lesíka,který zde původně stával,Borek.

Podobným způsobem r.1783 povstala u dvora nová osada,po hraběti Josefovi Josefdorf /Svobodná Ves/ zvaná.Z kláštereckého panství povolal hrabě řadu německých rodin,aby ulehčil robotníkům horeckého dvora.Podél cesty od dvora k lesu po obou stranách dal vyměřit stejné díly panských pozemků,na nichž si noví osadníci postavili příbytky,měli povinnost pracovat při dvoře dle robotního rozvrhu.

   Jan Josef Antonín držel žehušické panství do r.1786,po něm se ho ujal syn František Josef Jan.Ten ho předal r.1788 své manželce Vilomíně z Uhlfeldu.Ta mj.založila na žehušickém zámku knihovnu o 1000 svazcích,které půjčovala lidem.

Po úmrtí Františka josefa r.1813 se panství ujal syn Josef Jan,hrabě z Thunu a Hohensteinu,po něm následoval nejstarší syn z prvního manželství s hraběnkou Schrattenbachovou – Josef Matyáš,hrabě z Thunu a Hohensteinu /1794 – 1867/.Ten měl za manželku hraběnku Františku z Thunu.Hrabě vstoupil do vojska k hulánům,po skončených napoleonských válkách vojenskou službu opustil a – cituji – „věnoval se správě svých rozsáhlých statků,které během času znamenitě zvelebil.Při tom byl pravým otcem svým poddaným ve všech jeho potřebách…“.Dvory Žehušice,Výčapy a Zbislav opravil.Dvory již na spadnutí jsoucí : Bučice,Loučice,Vlačice,Druhanice,Chotusice,Josefov,Brloh dal nově postaviti a to v letech 1818 – 1846.Kvůli úspoře zrušil dvůr v Zaříčanech a Starkoči,jejich pozemky přivtělil ke dvorům Loučice,Zbislav a Josefdorf.

Hrabě dále založil pojišťovací ústav,byl členem České společnosti nauk,studoval český jazyk a literaturu,v českém sněmu zastával úřad předsedy zemského výboru.Roku 1826 dal vypustit a vysušit rybník Kravinec,kam dal převézt jeleny,dosud v oboře „Na Vedralce“ chované a tak vlastně založil proslulou oboru…

Po něm následoval syn Josef Osvald /1817 – 1883/.Tento hrabě z Thunu a Hohensteinu byl posledním majitelem i části osady Bumbálka.Totiž počínaje 1.lednem 1850 se v rakouské říši započalo s územní reorganizací státní správy.Dosavadní vrchnostenské zřízení nahradily okresy a kraje,v Čechách vzniklo 13 krajů,207 okresů,reorganizace byla dokončena r.1854.

   Tak to byl výčet několika držitelů žehušického panství po dobu příslušnosti obce Bumbálka k témuž panství.

                                                     

                                                                           Thunové z Hohensteina

   Roku 1783 /tedy dva roky po vydání tzv.Tolerančního patentu/tolerujícího i nekatolické církve – pozn.aut./ provedl královéhradecký biskup Jan Leopold Haye z příkazu císaře Josefa II.visitaci far v kraji čáslavském.O obci Bumbálka,patřící k faře v Turkovicích,uvedl,že v ní je 64 katolíků a 52 protestantů /spadajících k faře v Semtěši – pozn.aut./.

   V pozemkové knize Podhořanského panství z r.1808 najdeme zápisy o obcích,patřících k panství : Bukovina,Březinka,Hošťalovice,Podhořany,Nový Dvůr,Rášovy,Turkovice,Bílý Kámen,Bumbálka.Bohužel,co se o nich píše,to by zasluhovalo podrobnější bádání v archivech na téma Podhořanské panství,nyní pouze přebírám informaci.

   Podle Sommera,Bohmen,1843,měla Bumbálka 9 domů a 65 obyvatel.Chápu,je to informace zarážející,snad počítal domy a obyvatele na jedné části panství.V dalším zápise uvádí na Bumbálce 34 domů,232 obyvatel,farnost Turkovice /???/.

Schaller,str.87.,neznámý letopočet,uvádí 20 domků,z toho 6 na katastru podhořanského panství./Tento údaj bych považoval za reálný – pozn.aut./.

R.1813 a 1828 je uváděn konšel Josef Litochleb

R.1839 a 1845 pak rychtář Jan Mokošín – informace je patrně z Urbáře /soupisu/ žehušického panství /minimálně rok 1839/.

Chápu,jsou to informace kusé,jakoby vytržené.Tak jsem je našel na výpiscích p.Karla Cibulky z archivu čáslavského muzea.

Držitelé podhořanského panství

   Uvedl jsem výběr držitelů žehušického panství,týkající se časově doby od vzniku Bumbálky počátkem 18.století až do roku 1850,kdy reorganizací vznikly nové územně-správní celky a obecní samosprávy.Pro úplnost uvedu i majitele podhořanského panství,na jehož katastru se také část Bumbálky nacházela.

   13.5.1628 prodal Václav z Gerštorfu tvrz celou v Podhořanech,popluží,vsi Podhořany,Bukovinu,Rášovy,Hošťalovice a Březinku své sestře Johance Vřesovské z Gerštorfu a manželovi Radslavovi Kostomlatskému z Vřesovce za 14 785 kop a 42 grošů míšeňských.

18.6.1678 Johanka prodala zboží podhořanské,válkami tuze sešlé,tvrz s vinopalnou,dvůr poplužní,ovčín,chmelnice,luka,rybníky,pivovar,vsi Tourkovice,Bukovinu,Rášovy – ves celou pustou,dvojkmecí vsi Hošťalovice a Březinku,Petrovi Mikulášovi Strakovi z Nedobylic a na Hořeních Malobratřicích a jeho manželce Magdaléně Johaně Kostomlatské z Vřesovce za 17 250 zlatých rýnských.

Roku 1696 zdědil panství syn Petr /zemřel r.1720 ve věku 96 let/,po něm dcera Josefa Antonie,provdána roku 1727 za Bertholda Zárubu,svobodného pána z Hustířan,zemřela r.1752.

Dále panství náleželo Barboře Rušínové,roz.Muklenburské a Josefu Adamovi Rušínovi.

Roku 1786 koupil zadlužené panství v dražbě Adam Bořek Dohalský za 56 000 zlatých rýnských – ten ho pak prodal hraběti Josefu Augustinu Vlčkovi /za 105 zl.rýn. ?/.

R.1798 koupil podhořanské panství hrabě Arnošt Karel Pachta z Rájova za 114 000 zl.rýnských.Tento hrabě,který r.1816 dal vystavět kostel v Turkovicích,zemřel v roce 1823.Panství zdědil jeho syn Arnošt Prokop Pachta,který byl 23.října 1837 zastřelen v lese u Pravonína ve věku 37 let,nemaje potomků.Jan Nepomuk de Fin /synovec/zboží 18.července 1840 prodal své manželce Eleonoře,roz.Auersperkové,za 160 000 zlatých rýnských.Ta ho obratem v témže roce prodává za 192 000 zl.rýn.hraběnce Anežce Hedvice Vchynské,roz.Auersperkové.

4.srpna 1849 koupili panství za 142 500 zl.rýn.manželé Antonín a Kateřina Županští.Ti ho v roce 1859 prodávají za 177 000 zl.rýn.Aloisi Welzlovi…

 

 

 

Pod obecní správou

   Jak jsem již dříve zmínil,počínaje 1.lednem 1850 dosavední vrchnostenské zřízení nahradily okresy a kraje..Zároveň s touto úpravou byly zřízeny i obce.V čele obecní samosprávy byl volen starosta /dříve vrchnost zastupoval rychtář a byl jmenován/,radní a jistý počet obecního zastupitelstva.První volby do těchto zastupitelstev údajně proběhly 18.9.1851,druhé 28 – 29.1861.Při této reorganizaci osada Bumbálka připadla k obci Semtěš,s níž ji pojil společný osud až do roku 1960,kdy další reorganizací státní správy byl počet krajů ze 13 zredukován na 7,207 okresů bylo zredukováno o dvě třetiny.Bumbálka připadla k Turkovicím a tím i do Východočeského kraje…

 

   Dá se předpokládat,že v semtěšské obecní samosprávě byli zastoupeni i bumbálečtí občané,po r.1945 byly obecní úřady nahrazeny Místními národními výbory,post starosty byl nahrazen předsedou.

 

V semtěšské obecní kronice máme doloženo,že ve volbách do obecní samosprávy v březnu 1932 byli do 15 členného zastupitelstva zvoleni : Josef Čejka,rolník,Bumbálka č.17 a Václav Horký ml.z Bumbálky č.4.

RNDr.Václavek ve svých pamětech zpochybňuje příslušnost Bumbálky k Semtěši,když uvádí,cituji:“…měl jsem možnost číst zápisy z jednání obecního zastupitelstva Bumbálky od vzniku v r.1919 až do r.1939.V tomto období jsou jako starostové uváděni František Rolenec,Jan Václavek,Jan Šindelář a Bohuslav Václavek.“

Semtěští pamětníci /např.p.J.Mareš/ mi potvrdili,že v inkriminovaném období Bumbálka spadala pod semtěšský obecní úřad,mohlo ale  jít o jakousi osadní samosprávu /poději nahrazenou Občanskými výbory/.

 

Obrázek 2Listina o výčtu  škod v zimě 1929

Při volbách do Místního národního výboru v Semtěši dne 16.5.1954 byli zvoleni Jindřich Kopecký a Josef Čejka,ten se stal i předsedou MNV v Semtěši /v obecní kronice je poznámka:“…poprvé někdo z Bumbálky.“/.Tajemníkem se stal dosavadní předseda MNV Jindřich Krejčík,náměstkem předsedy Jaroslav Bíža.Tito funkcionáři MNV přivedli Semtěš i osadu Bumbálka k dalším volbám v červnu 1960,kdy už Bumbálečtí volili a byli voleni do Místního národního výboru v Turkovicích /Jiří Čejka byl předsedou MNV a později starostou v letech 1985 – 2007/.

O životě na Bumbálce

   Ale vraťme se zpět a povězme si o tom,jak se na Bumbálce žilo koncem 19.století.K tomu nám poslouží článek z vlastivědného sborníku Čáslavska a Haberska,nazvaný Podoubraví,konkrétně č.5-6 z roku 1941 /tento sborník vycházel od r.1922 až do,tuším,r.1954/.Helena Václavková v článku nazvaném „Osada Bumbálka před padesáti lety“ píše:

   „Naše osada Bumbálka leží na Železných horách.Je poměrně malá,čítá 28 čísel.Poprosila jsem pana Jonáše,kterému je již přes sedmdesát let,ale dosud hospodaří,aby mi vypravoval něco z její minulosti.Milerád svolil a vypravoval:

   „“Obyvatelé zdejší byli chudí,málokdo měl svoje políčko.Někdo měl najaté od obce,někdo od pánů.Každý baráčník měl dvě,tři kozy,aby měl kapku toho mléka.Osada měla pár hektarů strání.Na nich se pásly kozy a ovce.Kde byla v chalupě kravka,ta se zas pásla na obecních lukách.Postupem času,když si i baráčníci pomohli ke krávě,vybíralo se od kusu pět krejcarů a obec se pomalu vzmáhala.Stráně,kde se dříve pásly kozy,byly vysázeny třešněmi a přinesly nový užitek.Chudí lidé se z naší osady vystěhovali a šli obyčejně do Vídně /Wien/ si hledat obživu.

   Před padesáti lety byl v Bumbálce jeden kůň.Taky tenkrát nebylo tolik vepřového dobytka jako teď.To chodili obchodníci po vsi,honili prasata a lidem je prodávali.Ale později choditi nesměli,a náš lid si více hleděl hospodářství.Teď si vzpomínám,že nebožtík Jiří,dej mu Pán Bůh lehké odpočinutí,to byl tvůj praděd,vozil v pytli na trakaři čuňata až do Týnice.

   Později se zde začal značně pěstovati len a obec proň postavila sušírnu.Pak se sušírny používalo za pastoušku.A vidíš,jak se ty časy rychle mění!Nyní na její rozbořenině rostou kopřivy a jahody.

   Před válkou zde bylo řemesla,ó jé!Ženské síťkovaly,muži měli doma stav a tkali.Někteří zas dělali knoflíky a tak se živili.““

   Tak tolik citace článku z Podoubraví.

Jsou zde zmíněny dvě činnosti,pro Bumbálku charakteristické – pěstování a zpracování lnu a knoflíkářství.Je tam zmíněna stavba obecní sušírny lnu čp.28,později přeměněná v pastoušku,která se ještě později proměnila v ruinu a zanikla a s ní i čp.28 /a to již před rokem 1940/.

Druhým řemeslem bylo knoflíkářství.Knoflíkáři,perleťáři – neboli čamrdáři - tato činnost byla charakteristická i pro sousední Turkovice,o čemž nás opět informuje článek v Podoubraví.

Zajímavé je,že v sousední Semtěši se s knoflíkáři ani se zpracovateli lnu nesetkáváme…

   Perleťářství mělo svoji konjukturu v druhé polovině 19.století.V Přelouči,odkud si bumbálečtí vozili práci,měl první dílnu v roce 1858 p.František Koudelka,který se tomu řemeslu vyučil ve Vídni.U pana Koudelky se vyučil p.Slavík.Odbyt měli čamrdáři přes Vídeň a Hamburk a přinášelo jim slušné výdělky.Kolem roku 1890 mají knoflíky výrobní a odbytovou krizi,později se výrobci orientují spíše na dekorativní zboží.Koncem 19.st.je registrováno kolem stovky perleťářských učňů,funguje sedm větších a dvacet menších firem.Okolo roku 1910 bylo již jen osm firem,nejlépe prosperoval Václav Valenta,měl 200 dělníků a 50 žen,dílna byla vybavena strojním pohonem.

Jinak se perleť opracovávala na šlapacím soustruhu.Dělník držel surovinu v ruce a dutým vrtákem z ní vyřezával válečky/rondely/,větší či menší.Ty pak,upnuté ve sklíčidle,sekáčem rozštípával,polotovary obrušoval,dírkoval a zdobil.Poslední úpravou bylo leštění /mimochodem velice prašné/.

Domáčtí dělníci pracovali pro dodavatele,do práce se obvykle zapojovala celá rodina,děti a ženy dírkovaly a přišívaly knoflíky na papírové kartony.Odpad se většinou vyvážel za město či vesnici,do vyježděných cest.

   To dokládá i pan Václavek:Několik koleček zbytků perleťových lastur tvořilo podsyp pod podlahou v budově z r.1905 u čp.20./nalezeno patrně při přestavbě domu v r.1940/.

    Četli jsme ve výše uvedeném článku z Podoubraví :“…ženy síťkovaly…

“Šlo o zhotovování vlasových sítěk.Na Bumbálce a v okolních obcích bylo několik faktorů /v Turkovicích faktor Jan Sýkora/,kteří odebírali od velkých firem vlasy,přidělovali je výrobcům a od nich odebírali hotové síťky.Práce prý byla nedostatečně honorována.Již zmíněný Jan Sýkora přišel na nápad udělat v hospodě paní Mandelíkové v Turkovicích dostihy v síťkování.Na den 24.dubna 1905 zval těmito pozvánkami:

   „Přesně o půl třetí odpoledne započne se v síťkování za každého účastenství.Každá dělnice musí si obstarati sama potřebné k práci věci.Vyrábějící počnou na jeden povel za zvuku hudby stejné číslo sítěk.Které dělnice budou bez chyby nejdříve s prací hotové,obdrží tři ceny a sice:1.cena zlatý náramek double v ceně 12 K,druhá cena zlatý prsten double v ceně 8 K a 3.cena zlatá brož vceně 4 K.Vstupné:Dámy 40 kr,páni 80 kr.,dítky školní nemají přístup.Po programu taneční zábava.“

   V Knize chudých,kde jsou na jedné straně evidovány jako příjmy uložené pokuty,a jako výdaje výlohy na chudé,najdeme i několik „nepořádných“ občanů z Bumbálky:

11.4.1889  Pištora z Bumbálky dostal pokutu 50 krejcarů za polní pich

17.11.1889  Bybrová z Bumbálky -  pokuta 50 krejcarů – žala jetel

                      Čapek z Bumbálky – pokuta 50 krejcarů – pas krávy

                      Jonáš z Bumbálky – pokuta 50 krejcarů – pasení krávy

                      Semínko z Bumbálky – pokuta 50 krejcarů – pas krávu

1890 – Bíbr z Bumbálky za odvezení borůvky z lesa p.Jana Hudce – pokuta 1 zlatý 90 krejcarů

1902 – Černík z Bumbálky – za polní pich pokuta 1 K.

   Ve vsi byli příležitostní řemeslníci,truhláři,tesaři,ševci,zedníci.Do 60.let tu byl zkoušený kovář a podkovář Václav Miřejovský v čp.1,do r.1955 byl v čp.5 hostinec,či spíše taneční sál pro příležitostné zábavy,bez výčepu.Dříve bývala hospoda v čp.21..

 

 

 

U Antonie Pfohlové v čp.13 bydlel František Kluh.Invalida,který podomácku vyráběl a příležitostně prodával pouťové hračky – balonky nea gumičce,papírové trumpety,opičky na gumičce atd.Byl jediný,kdo měl ve vsi auto,za války na dřevoplyn.Po válce si postavil dřevěnou boudu pod topoly za rybníkem a vyráběl hrábě,košťata a násady k nářadí.Jeho podnikání ukončil blesk do topolu na konci 50.let,bouda po něm lehla popelem.

Do r.1926 provozoval hudební koncesi kapelník Jan Václavek,kapela měla kolem 15 hudebníků.

Příležitostná práce byla při kampani v cukrovaru ve Vrdech nebo při česání chmele na Žatecku.Za války jezdil do chemičky v Rybitví na kole Fr.Jelínek a Josef Miřejovský.Po válce přibyly příležitosti v Přelouči – Tesla,Zbrojovka,čokoládovna Ego,Cyklos v Urbanicích a Cholticích.

   Většina obyvatel hospodařila na polích a chovala domácí zvířata.Přínosem byly velkoplodé jahody a třešně,nové sady jabloní,třešní a švestek se vysazovaly po r.1945.Kupříkladu v sousední Semtěši byl v r.1949 za tržbu za třešně zaveden obecní rozhlas nejenom po Semtěši,ale až na Bumbálku.

   V archivu OÚ Semtěš jsem objevil soupis pomrzlých stromů zašlých mrazy v únoru 1929

/podepsán místní starosta p.Šindelář,razítko a podpis uveden výše/:

Čp.1 Miřejovský 3 ořechy,1 třešně,2 švestky,1 jabloň

Čp.2 Mareš Jan,3 ořechy,3 třešně,2 švestky,1 hruška.1 jabloň

Čp.4 Horký Václav,3 ořechy,3 štěpy,3 třešně,8 švestek

Čp.6 Svoboda Josef,1 ořech,1 štěp,1 hruška,2 švestky

Čp.7 Ulka Antonín,1 ořech,2 hrušky,5 švestek

Čp.8,Mareš,1 ořech,2 jabloně,3 švestky,5 třešní

Čp.9 Jelínková Emilie,3 ořechy,3 jabloně,13 švestek

Čp.11 Rolenec František,7 ořechů,6 štěpů,8 třešní,12 švestek,2 hrušky

Čp.12 Klásek Eduard,3 švestky,3 hrušky,4 kadlata,2 třešně,1 štěp

Čp.13. Pfohlová,4 ořechy,1 jabloň,2 hrušky

Čp.14 Kateřina Nalezinková,2 štěpy,8 švestek,2 kadlata,1 hruška

Čp.15 Novák,1 ořech,13 švestek,1 třešně,3 jabloně,5 štěpů

Čp.16 Janda Josef,3 ořechy,2 třešně,3 švestky

Čp.17 Čejka Josef,4 ořechy,6 třešní,11 švestek,3 jabloně

Čp.19 Čejka Jan,1 ořech,6 třešní,2 švestky

Čp.21 Málek František,1 ořech,16 švestek

Čp.22 Liška Jindřich,1 ořech,1 třešně,2 švestky

Čp.23 Čapek Václav,1 ořech,2 štěpy,5 švestek,1 třešně

Čp.24 Semínko Václav,3 ořechy,8 švestek,1 hruška

Čp.25 Jonáš Jan,1 ořech,2 hrušky,1 štěp,3 třešně,3 švestky

Čp.26 Hubáček Josef,2 jabloně

Čp.27 Šindelář Jan,2 třešně,1 hruška,3 jabloně

Čp.28 Osada Bumbálka 141 třešní,8 švestek /obecní/

Tak to je účet za zimu 1929,seznam jistě sloužil za účelem náhrady škod…

Zemědělství na Bumbálce

Ve 40.letech byl běžným nástrojem žentour,poháněný koněmnebo kravkami.Obilí se čistilo na tzv.pucmašinách,cepy se mlátilo proso, hrách a hlavně žito na dlouhou slámu,která se používala na došky a povřísla.Kolem r.1938 několik hospodářů společně zakoupilo velký benzínový motor,mlátičku s čištěním a lis na slámu.S touto soupravou se jezdilo po vsi a postupně se mlátila úroda,svežená do stodol.Mechanizace byla uskladněna v kůlně,postavené za čp.20 na obecním pozemku.Po válce si asi 5 hospodářů koupilo mechanizaci vlastní.

   Kolem r.1950,před kolektivizací,byla na Bumbálce 3 hospodářství o výměře 10-12 ha /čp.8,11,17/,s párem koní,výměru 5-8 ha mělo 8 hospodářství /čp.1,2,3,4,9,19,20,21/,ostatní hospodařili na výměrách menších,nebo si pole pronajímali /např.od obce – asi čp.10,13,22/.

V archivu MNV Semtěš jsem našel seznam,asi z padesátých let /před založením JZD/ ,kde je patrno,kdo měl jaké koně,jak staré či výměra pozemků :

Čejka Jan,rolník,Bumbálka 19,hnědák valach,nar1924,166v kohoutku,6,41 ha,z toho 5,24 ha půda orná,0,09 zahrada,0,96 louka,0,05 pastvina,půda hornatá

Čejka Josef,rolník,čp.17,tmavý ryzák klisna,nar.1919,tmavý hnědák valach,1936 nar.,170 v k.,světlý hnědák klisna,1942 /165 v k./,10,55 ha,z toho 8,23 orná,0,20 zahr.,1,75 louka,0,25 les,půda hornatá

Douša Josef,rolník,čp.11,ryzák klisna, 1924 /156/,hnědák klisna,1939 /165/,11,56 ha,z toho 10,03 orná,0,18 zahr.,1,20 louka,půda hornatá

Horký Václav,rolník,čp.4,hnědák klisna,1926 /154 cm/,6,29 ha,z toho 5,31 orná,0,14 zahr.,0,75 louky,půda hornatá

Mareš Josef,rolník,čp.8,hnědák klisna,1925 /163/,černobělouš klisna,1924,/161/,9,67 ha,z toho 8,30 orná,0,10 zahr.,1,14 louky,půda hornatá

Miřejovský Václav,rolník,čp.1,hnědák valach,1921 /156 cm/,5,72 ha,z toho 4,20 orná,0,10 zahr.,1,26 louky,půda hornatá

Václavek Bohuslav,rolník,čp.20,světlý ryzák klisna,1921 /158/,7,51 ha,z toho 6,34 orná,0,15 zahr.,0,95 louky,půda hornatá

Váša Josef,rolník,čp.3,tmavý ryzák klisna,1922 ,5,81 ha,z toho 4,35 orná,0,06 zahr.,1,30 louky,0,02 pastvin,půda hornatá.

Nevím,jestli je seznam majitelů koní úplný,je možné,že jeden list chybí…

Neplnění dodávkových úkolů ve 2.čtvrtletí 1952:

Čejka Jan.19,nesplněno vepřové

Málek Josef,21,vepřové maso nesplněno,nesplnil 433 l mléka,poněvadž špatně naplánoval,odebrány mu potravinové lístky

Miřejovský J,5,Nedodal 18 kg vepřového následkem slintavky,ani hovězí nepřichází v úvahu

Mareš Jan,2,Nedodal 34 kg vepřového,protože pro slintavku neodebrána včas podsvinčata

Šindelářová B,nesplněno 121 vajec

Ulka Antonín,nedodal 142 l mléka,špatná dojnice

Váša Josef,3,nedodal 400 kg hovězího,násl slintavky nemohl odprodat chovný kus,potravinové lístky odebrány

Schovanec Frant.,nedodal 220 l mléka,protože mu uhynula kráva

Douša Josef,11,nedodáno 158 l mléka,70 kg hovězího nesplněno následkem neodebírání telat /slintavka/

Janda Josef,chybí 69 l mléka,nízká tučnost

Jelínek Otto,nesplněno 585 l mléka,neproduktivní krávy

Václavek Boh.,nedodal 901 l mléka a 150 kg hovězího,byly mu odebrány potravinové lístky

Mareš Josef,8,nedodal 211 l mléka-nesprávně naplánoval,chybí 29 kg vepřového

   Jak píše p.Václavek,zásadní změna v sociální struktuře obyvatel a způsobu hospodaření nastala založením JZD v roce 1957 /asi vzniklo samostatně,neboť JZD v Semtěši bylo založeno k 1.1.1958 /.Prvním a asi jediným předsedou samostatného družstva byl Bohuslav Václavek.Později došlo ke sloučení s JZD Turkovice a v dalších letech s Bukovinou,Březinkou,Hošťalovicemi a Sovolusky.Toto družstvo s názvem „JZD na Železných horách bylo kolem r.1975 sloučeno s JZD „Pochodeň“ se sídlem v Lipolticích.V souvislosti se založením JZD byla postavena menší drůbežárna,po sloučení s JZD Pochodeň pak odchovna telat a porodna prasat.Na návsi,pod lipami, byla tzv.váha,která pak v 70.letech sloužila jako jakási mládežnická klubovna…

   

   

    Na Bumbálce bylo několik lomů na rulu – tzv.obecní lom v údolí pod rybníkem a několik lomů menších,soukromých.Z kamene se stavěla hospodářská i obytná stavení,zdi kolem zahrad,vyzdívání studní,dláždění aj.Také štětový kámen na stavbu silnice přes vesnici do Nového Dvora ve 30.letech,za vydatné pomoci občanů,včetně koňských povozů.V 50.letech se tato silnice rozšiřovala a dostala živičný povrch .Asi v roce 1943 se zřizovala silnice mezi čp.9 a 11 směrem k rybníku.V letech 1968 – 69 se stavěla nová silnice so Turkovic,v témže roce se pěšina od rybníka do zatáčky nad Podhořany /Okliku/ rozšířila a zpevnila v cestu pro motorová vozidla,v 90.letech ji zrušil nový majitel polí…

Zásadní přestavbou prošla Bumbálka ve 20.st.Dřevěné obytné roubenky,hospodářské budovy a dřevěné kůlny,mlaty a stodoly,většinou s doškovými a šindelovými střechami,se po částech a nenávratně přizpůsobovaly novým trendům v bydlení…

Poslední roubenka,čp.13,byla přeměněna na chatu…

Dějinné souvislosti

   Vrátím se zpět,k událostem I.světové války.Tak jako ze všech měst i vesnic Rakouska-Uherska,tak jistě i z Bumbálky  rukovali tamní občané v několika vlnách na bojiště této strašné války.Z ní se,bohužel,nevrátili tito:

Váša Josef /1885 – 1916/

Váša Václav /1892 – 1917/

Jan Nalezinek /1896 – 1918/

O tom,jestli zemřeli v bojové linii či týlu na nemoci/jako např.týfus/,není mi známo.

Jejich jména jsou na věčnou památku zapsána na společném pomníku pěti obcí /Turkovice,Bukovina,Bumbálka,Rašovy,Nový Dvůr/,znázorňujícím sbratření Čechů a Slováků. Byl odhalen 22.května 1921 v Turkovicích na Skalce,slavnost zahájil a ukončil p.Jan Doležal,rolník z Turkovic,proslov měl senátor Hrubý a Ferdinand Prášek.Na pomník přispěla i mládež a ochotnický kroužek Vlastimil,Sokol a mládež byla v krojích,hrála posádková hudba 21.pěšího pluku z Čáslavi,zpěv pak obstaral pěvecký kroužek z Vrdů.

   Významné události Československé republiky byly připomínány vysazováním lip jakožto národního symbolu.Nejinak tomu je i na Bumbálce.

Rok 1918,vznik ČSR,připomínají čtyři lípy na návsi,vysázené do čtverce.K nim přibyla lípa vysazená v roce 1939.Rok 1945 připomínají tři lípy – jedna na návsi,jedna před čp.20 a jedna před čp.9.Na kopečku,před čp.21,roste tzv.“Švehlova“ lípa /Švehla byl předsedou čsl.vlády v letech 1922 – 29 za agrární stranu,zemřel v r.1933/.        

 

Obrázek 3.Lípy na návsi

 

Lípa před čp 21,Švehlova                                                                                                                                 Lípa před čp.20  1945

                                                                       Lípa před čp.9  1945

Neobdělávaná pole kolem vsi byly osázeny třešněmi,úroda na nich byla každoročně dražena, vykáceny byly v 80.letech.Dnes jsou svahy téměř neprostupné,zarostlé křovinami a kopřivami,zmizela i většina polních cest.Byl zasypán rybníček u lesa,místo strouhy,odvodňující pramínky na lukách,se vyhloubil přímý kanál…

 

Rybníček před meliorací 1

 

 

Druhá světová válka

   O životě na Bumbálce za druhé sv.války a v letech následujících budu opět citovat ze vzpomínek RNDr.B.Václavka :

   „…vybavuje se mi událost související s mobilizací v r.1938,kdy jsme táty vyprovázeli pod Turkovice,kde nasedali na koňské povozy a odjížděli,asi do Přelouče…

Pak následovala léta válečná.Jako děti jsme je nevnímali tak těžce jako naši rodiče,kteří museli většinu hospodářských produktů odvádět pro válečné účely a ještě vypomáhat příbuzným ve městě,kteří byli odkázáni na přídělové dávky.Každých 14 dní se zadělávalo  a peklo 8 bochníků chleba v peci.Snad v každém stavení byla tajná skrýš,kam se schovávalo něco obilí,mouky i brambor,aby je neobjevila případná kontrola.Nepamatuji,že by byl někdo odhalen a potrestán /Starostou v Semtěši byl Václav Houdek,hostinský,který případnou komisi náležitě pohostil a na kontrolu se jaksi zapomnělo – pozn.aut/.Snad to bylo i tím,že vrdovský četník,myslím,že se jmenoval Pabišta,předem upozorňoval,pokud se taková akce připravovala.I on při pochůzkách sháněl něco na přilepšenou…

Největší úspěch byl,když se podařilo načerno vykrmit prase a pak ho tajně,většinou v noci,zabít.

Pro drobný nákup se chodilo do Turkovic k Lichtenberkům nebo k  Sýkorům,na Bumbálce nikdy obchod nebyl.V roce 1940 jsme /Václavkovi/ jako jediní ve vsi měli povolení k poslechu radiové stanice.Byla to krystalka s jedním párem sluchátek,později to byla bateriová dvoulampovka /nutno si uvědomit,že el.proud byl na Bumbálce zaveden až v r.1950 – pozn..aut./.

Válečné události,které si dobře pamatuji,se váží na bombardování Pardubic anglickými letadly v r. 1944.Detonace pum bylo slyšet až na Bumbálku,běželi jsme se dívat ze Skalky u Turkovic.Letecké souboje probíhaly i v okolí.Vyděsili nás dvě mohutné detonace za Novým Dvorem,na dnešním letišti,a tři menší v polích okolo Bumbálky.To si bombardéry odlehčovaly náklad,aby mohly uniknout německým stíhačkám.Ze vzdušných soubojů anglických a německých stíhaček jsme po vsi posbírali několik nábojnic z kulometů.

Konec války – chaos,který propukl,nezvládali ani dospělí,natož děti.Začalo to koncem dubna.Před Rudou armádou utíkalo německé obyvatelstvo,hlavně z Polska a Ukrajiny,a také německá armáda.Silnice z Chrudimi do Čáslavi byla plná koňských povozů,osobních a nákladních aut,naložených majetkem prchajících.Do této kolony se tlačila vojenská technika,obrněné transportéry,tanky,náklady výzbroje i výstroje.Příkopy kolem silnic byly plné povozů a aut s různým materiálem,od potravin po munici.Po polích a vesnicích pobíhala stáda koní,často osedlaní.Začátkem května se něměcká armáda nakrátko zachytila ve stráni nad Podhořanami,párkrát vystřelili z kulometů,na připravená děla nedošlo.Zprávy o blížící se Rudé armádě vnesly zmatek mezi vojáky Wermachtu,na místě zanechávali části výzbroje a prchali se zachránit západním směrem.

…zajímali nás hlavně zbraně a munice.Během pár dní jsme shromáždili slušný arzenál pistolí,pušek,granátů,rozbušek a munice všeho druhu.S oblibou jsme demontovali dělostřelecké náboje,plněné tyčinkovým prachem.Pěkně hořel a hodně čadil..Zkoušeli jsme účinky ručních granátů v rybníce,rozbušek,signálních světlic a dalších nebezpečných hraček.Je s podivem,že se nikomu nic vážnějšího nestalo.Bohužel rozumnější nebyli ani tátové.Po různých zprávách o německých vojácích,ukrývajících se v lese za obcí,vzali pušky a šli je vyhánět,aby nepřepadli vesnici.Občas došlo ke střelbě,i když tam nikdo nebyl.Znám příhodu,kdy občan z Husince cestou na Bumbálku našel kulomet i s náboji a než došel do vsi,několikrát zalehl a začal střílet.Tátové z návse se vyzbrojili puškami a střelbu opětovali.Kulomet utichl a střelec se vzdal.Byl to pan Pecka.

Lidé si domů nosili nejvíce věci,které byly ve válečných letech nedostatkové,hlevně tkaniny,nástroje i jídlo.Někdo přivezl vojenský motocykl,osobní auto,nebo jen koně.

Asi 8.května dorazila skutečná Rudá armáda.Mumraj na silnicích ustal,ale nové zmatky nastaly.Asi vkaždé vesnici se na nějaký čas usadili a zařizovali podle svého.Na Bumbálce se usadili u nás /Václavků/ na dvoře a ve stodole.Začala vznikat místní samospráva.Musel se odevzdávat veškerý materiál,získaný ze silnice,zbraně a munice.Na zahradě se hromadilo všechno možné,po čase všechno odvezli vojáci.Rudá armáda krmila své koně krmením,libovolně nasekaným na polích místních hospodářů,kterým se to pochopitelně nelíbilo.Vojáci bývali často opilí a prováděli věci,že se před nimi hlavně „“děvočky““ schovávaly po sklepích.Jednoho takového neurvalce jeho velitel na Bumbálce zastřelil,snad je pochován na hřbitově v Turkovicích.Na žně už byli odsunuti…“

   Tak to byla citace ze vzpomínek p.Václavka,který tyto události prožil jako kluk /nar.1934/.Mládí prožívali,tedy až po práci doma,na návsi,v létě u rybníka.K večeru se scházeli pod lipami.“Tam,u Doušovy zdi,byla zděná bouda pro hlídky…V ní jsme měli klubovnu pro ledasjaké lumpárny.Ti odvážnější si tam zapalovali cigarety…Z ušlechtilejších činností bylo založení skautské skupiny v r.1945,z válečné kořisti jsme měli asi dva vojenské stany,se kterými jsme se vypravili o prázdninách tábořit do Lhotky.V čele skautské družiny,nazvané Lišáci,byl Josef Čejka z čp.19.“

Poválečný život

   Po válce nastaly překotné politické změny,které zde nemíním nikterak komentovat…Důležitý a běžný život omezující byl,podobně jako za okupace, přídělový systém,tzv.lístky,na spotřební zboží i potraviny.Rolníci museli plnit tzv.„dodávky“,povinně předepsané odvody obilí,dobytka,mléka,vajec,ale i sena a slámy…Trvalo to až do r 1953.

   Povinná školní docházka začínala pro bumbálecké děti v Obecné /později Základní/ škole v Turkovicích.Z Bumbálky vedla polní cesta z návsi okolo čp.1 a jedna pěšina na druhém konci vsi.Spádová Měšťanská škola byla ve Vrdech,po válce jezdil tzv.školní autobus,na který se ale muselo buď do Semtěše a nebo do Podhořan pod zahrady.Od školního roku 1947-48 se Základní devítiletá /osmiletá/ škola zřídila v bývalém zámku Riedlových v Podhořenech /až do r.1980/.

Středem kulturního dění byl biograf v Podhořanech,který v sále hostince provozoval p.Zatřepálek.Velký přínos pro celou vesnici znamenalo,jak jsem již zmínil,zavedení elektrického proudu.Slavné rozsvícení bylo v r.1950 /v Semtěši již v r.1929/.První televizor,zn.Tesla,měl na Bumbálce p.Václav Horký v létě 1954,na večerní vysílání se u nich scházeli diváci v hojném počtu.

Největší oblibu měly taneční zábavy.Za války zakázané – vyřešilo se to tak,že se uklidilo na mlatě,přineslo se pár desek a gramofon na péro a už se tančilo.V čp.5.,u Miřejovských,byl taneční sál asi do padesátých let /1958 ?/.Začínalo se Josefovskou zábavou,v květnu bylo občas stavění a kácení Máje.Slavné bývaly posvícenské zábavy,kolem sv.Václava.Začínaly v sobotu,hlavní zábava byla v neděli a často ještě v pondělí byla tzv.Sousedská.K tanci hrála kapela J.Svobody z Turkovic,někdy p.Pilého z Lipoltic nebo p.Jelínka z Hošťalovic.

O  domech a lidech

Již dříve jsem z různých Urbářů /soupisů/ uváděl počty domů a obyvatel v dostupných letech.

K dispozici mám výsledky sčítání v roce 1921,kdy bylo na Bumbálce:

 26 domů,158 obyvatel,z čehož bylo 79 mužů a 79 žen,z nichž bylo 97 katolíků a 60 evangelíků,jeden se přihlásil k tehdy nově vzniklé Československé církvi husitské.

Co se domů týče,jak jsem již uvedl,čp.28,bývalá sušárna lnu a pastouška,bylo již kolem r.1940 v ruinách.V roce 1957 zaniklo čp.25 Jana Jonáše,když parcelu koupil soused Josef Svoboda a doškový domek zboural.Také čp.13 Ant.Pfohlové,jako poslední dřevěná chalupa,bylo zbouráno kolem r.1965 a na parcele stojí dřevěná chatka.Změny v čp.nastaly,když Josef Slavík kolem 30.let za rybníkem postavil a obezdil starý železniční vagon.Toto obydlí dostalo později čp.10,které do té doby měla stará chalupa Rolencova s dvojčíslím 10 a 11.Čp.17 a 18 byla na usedlosti Josefa Čejky.V 50.letech postavil Josef Mareš obytný dům na parcele čp.2 a ten dostal čp.18

Následuje přehled majitelů jednotlivých čísel popisných dle výpisu z pozemkových knih /Zemský archiv,výpis provedl p.Cibulka/ a výpisu Archivu katastru nemovitostí v Kutné Hoře.

Zpracoval v únoru 2013 Miroslav Krejčík,Dis, na základě:

Pamětí RNDr.B.Václavka /včetně fotografií/

Archiv Městského muzea v Čáslavi /výpisy ze Zemského achivu,pozemkových knih provedených Karlem Cibulkou ve 40.letech,jakožto i citace z vlastivědného sborníku Podoubraví/.

J.Novák,Dějiny městyse Žehušic

Augustin Sedláček,Podhořanské panství

Obecní kronika Semtěše /1914 – 1966/,zapsali učitelé Josef Volek a Stanislav Vratislav,farář František Dobiáš

Archiv OÚ v Semtěši

Fotografie jednotlivých čp.v květnu 2012 Miroslav Krejčík

 

                                                                                                                            Čp.21.bývalá hospoda s kaštany                                                                          Rybník

 

                     Hasičárna                                                                                            Semtěšská výpadovka

1