O Semtěš

04.01.2015 22:36
  • O    S E M T Ě Š I

 

 

  • O    N Á Z V U

Lidová pověst dí,“že odtud dostala Semtěš jméno své,ježto věž hrozila výtržníkům –

-Sem se těš!“

Kliment Čermák ve svém díle rozdělil původy názvů obcí do několika kategorií:

  • Názvy odvozené od jmen osobních
  • Názvy odvozené od jmen rodů
  • Názvy topické

Považujme tedy za nanejvýš pravděpodobné,že Semtěš dostala svůj název od osobního jména Semitěch /podle prof.Profouse jméno pochází z kořene sěm nebo sěmi,tzn.v překladu „ten,který je“/Od Semitěchova dvora tedy vznikl název Semitěš,Semtiesch,nyní Semtěš.Pro zajímavost-od osobních jmen byla pojmenována i Čáslav-podle Časa a Slávy/kol r.800/

Jako příklad názvů obcí,vycházejících ze jmen /názvu/ rodů můžeme uvést Litošice – od Ljutošců,tzn.potomků nebo poddaných Ljutocha,Turkovice – od Túrkovců /Tourka/,Chotusice od Chotúnů atd.

Do topických názvů obcí můžeme zařadit např. Žleby – od žlebu,žlabu,Zaříčany – za řekou,Bučice – od buku,Lipovec – od lípy,Lovčice – od lovu,lovce atd…

 

O   N E J S T A R Š Í M     O S Í D L E N Í    -  M L A D Š Í    D O B A

  • K A M E N N Á

   Všeobecně se dá říci,že úrodná severozápadní část čáslavského kraje byla osídlena v době velmi dávné – o tisíciletí dříve,než např.pohorské Habersko nebo Ledečsko.

Dokládá to podrobný průzkum,který provedl před více než sto lety Kliment Čermák.Hromadné nálezy neolitických osad z mladší doby kamenné byly na Budětinách u Tuchova,v Močovicích,na Klejnarce a v Žehušicích.Nalezené nástroje byly zhotoveny výhradně z místních hornin – amfibolitů.Specielně byly vybírány zelenavé vrstvy podobné nefritu,jako např.na sekerce od Vrdů. Další kategorií byly nástroje hadcové,mezi něž patří např.sekeromlat z Bojman /rozměry 15,5 cm,4,6 cm a váze 42 dkg/.U Čáslavi byla nalezena orná rádla – nástroje s otvorem 25 cm dlouhé a hmotnosti 1,5 kg.Četnější nálezy kamenných nástrojů byly na Budětinách u Tuchova – jednalo se o klínovité sekery,ploské,na břitu velmi olámané,vybroušené z amfibolitu.jedna sekera byla z křemene.Výskyt motyk byl velmi vzácný.Ze Závratců pochází nález  sedlovitého nože z dřevnatého opálu…

   Vedle prastaré obchodní cesty z Chrudimi přes Železné hory byly nalezeny dva páskové sekeromlaty.První – o rozměrech 12,7 cm,4,2 cm,ze zvětralého zelenokamene – byl nalezen v základech domku v Turkovicích.Měl čepec hladce broušený,s otvorem o průměru 2 cm.               Druhý – hmotnější – byl nalezen poblíž Zádušního lesa, mezi Turkovicemi a Semtěší.Měl zaoblenou čepel i strany.3 cm široký zaokrouhlený břit a rozměry 13 x 6 x 3,2 cm.Je uložen v depositu Městského muzea v Čáslavi /viz.foto/.

   Na Kopaninách bylo nalezeno nejtěžší rádlo na Čáslavsku,vybroušené z tmavého amfibolitu,o rozměrech 25 x 8 cm a váze 1,89 kg,s otvorem o průměru 2,7 cm a hloubce 5 cm./viz.foto/

   Během let 1864 – 1907,kdy Kliment Čermák prováděl své archeologické průzkumy,bylo na Čáslavsku nalezeno 76 sekerovitých klínů /sekeromlatů/,11 dlát,7 úzkých klínů končitých,7 rádel,6 motyk,12 celých sekeromlatů,16 zlomků,2 kladiva,2 provrtané koule,3 kamenné kruhy,8 válečkových brousků,24 pazourkové nožíky,po jednom nožíku amfibolitovém a kostěném,6 pazourkových střel,5 pilek,8 vývrtků,množství pazourkových odštěpků,vybroušená hladidla atd…Celkem na 500 kamenných nástrojů z neolitické,tedy doby mladší doby kamenné.Tyto nálezy jsou nejlepším dokladem o tom,jak záhy byl tento kraj osídlen…

   V Šímové,což je lokální označení místa,které se nachází několik stovek metrů od odbočky cesty na Husinci směrem na Bumbálku/podle staré Šímovy cesty/,byla Historickým archivem v roce 1974 zasazena do země betonová deska s následujícím nápisem /podle p.Francouze/:

   „V těchto místech s rozlohou 35 hektarů bylo mohutné hradištní opevnění našich dávných předků,sahající do doby okolo 20.st.př.n.l.V 5.st.př.n.l.byla osada zničena a opuštěna následkem vpádu cizích keltských kmenů.Teprve ve 4.-5.st.n.l.byl prostor znovu osídlen,tentokrát slovanským kmenem a místo toto je součástí naší obce.Asi 200 m jižním směrem souběžně se svahem je mohutný obranný val,v jeho přerušení bývala jižní vstupní brána.Cesta za branou dolů je památkou dávných dob.Zvláště vlevo od brány je patrno před obranným valem typické schodovité zvlnění terénu pro ztížení vstupu nepřátel.Odtud na severní straně byla obydlí“-

Nutno podotknout,že zmíněná betonová deska byla rozvalena a skončila kdesi v kopřivách při rekultivaci sadů…

Tak bylo tedy historiky doloženo prvotní osídlení v okolí Semtěše.O tom,jestli toto místo bylo dlouhodoběji osídleno Kelty,nemáme důkazy ani zprávy.Přesto považuji za vhodné,abych se o jejich pobytu na našem území alespoň v krátkosti zmínil.

  Keltové jsou prvním identifikovatelným etnikem na území našeho státu.Jeden z jejich kmenů dal naší zemi i jméno:Kmen Bójů,nejvýznačnější a nejpočetnější keltský kmen,je již od dob Daniela Adama z Veleslavína spojena s názvem Bohemia.

Od 5.st,především však na konci 4. a počátkem 3.st.př.n.l.,probíhá v Evropě veliká keltská expanze,v té době se vracejí i do středních Čech.

Co o nich víme:Keltové vyráběli ve velkém rozmanité nástroje,zbraně a ozdoby,zdokonalili výrobu keramiky pomocí hrnčířského kruhu,znali sklo a jako první razili na našem území mince zvané Duhovky.Od konce 2.př.n.l.budovali výrobní a obchodní střediska – oppida /počáteční forma měst – nejblíže Česká Lhotice na Chrudimsku,kde byla nalezena keltská hlava vytesaná z křemene/.

Rozkvět keltské společnosti byl zastaven v 1.st.př.n.l. útoky germánských kmenů ze severu společně s expanzí Římanů k Dunaji a porážkou Keltů Dáky a znamenal konec keltské moci ve střední Evropě.

   V čele svazu germánských kmenů,jejichž jádro tvořil kmen Markomanů,stál Marobud.Centrum jeho panství se rozprostíralo nejspíše někde ve stř.Čechách.Marobud je prvním,historicky doloženým vládcem na českém území /Závist u Zbraslavy/.

V období stěhování národů se tedy na našem území prolínaly římské a germánské vlivy.Rozkvět Marobudovy říše a uzavřený mír s Římany se ale nelíbil ostatním germánským kmenům.V r.17 n.l. se musel bránit Chetruskům /Arminiovi/,v r.19.n.l.Marobuda zradou svrhl z trůnu mladý germánský velmož Katvalda,toho zas v r.21 vyhnal náčelník Hermundurů Vibilius…

   Slované,jejichž kolébkou je rozlehlé území mezi Vislou a Dněprem,přicházejí na naše území,do té doby obývané Germány,v několika vlnách během 6. a 7.st.Slovanský kmen Čechů ovládl dolní Povltaví /Budeč,Levý Hradec,Libušín/.První zpráva o existenci českého kmene přináší patrně Moisacká kronika,která líčí mohutnou franskou výpravu do Čech r.805 a označuje tamní Slovany jako Cichu-Windones.V 7.st.se ve franské kronice mluví o bojích Slovanů s Avary i o účasti franského kupce Sáma v těchto bojích.Po vítězství spojených slovanských kmenů nad Avary byl Sámo zvolen za vladaře tohoto svazu.V čele spojených kmenů porazil u Wogatisburku reprezentanty západního křesťanství – Franky.

Následný vývoj české kotliny byl ovlivňován mocenskými zájmy dvou křesťanských státních útvarů – Velkomoravské a Východofrancké říše.Od 7. a 8.st.dochází k budování slovanských hradišť.K zásadní změně pak dochází kolem roku 800,kdy do Čech proniká vliv křesťanství.

 

 

O    D O B Ě      H R A D I Š T N Í

   Podle legendy,známé z Kosmovy kroniky,spáchal jistý lech jménem Čech v zemi chorvatské mužebojstvo – zabil svobodného člověka.Takový přestupek se mezi Slovany obvykle řešil pokutou – Čecha dle báje však stihl mnohem krutější trest – byl spolu se svými šesti mladšími bratry vyobcován…Když se svou čeledí dorazil až k hoře Říp – usadil se tu…Tolik legenda,kterou jistě dobře znáte…

   Slované osídlili část území dnešních Čech ve dvou vlnách.Ti první přišli s největší pravděpodobností z dnešní Ukrajiny kolem r.530 n.l.,ti druzí – povstavší otroci Avarů,přišli nepochybně z Panonie v Sámově době,tedy na přelomu 6. a 7.století…Tolik o počátcích osídlení našeho území Slovany – k jejich éře patří také hradištní kultura…                                                                                                                                             

  • A nyní k našemu okolí…

   Lesnaté pásmo hor od Polabí až po Žďárské vrchy bylo zajisté od pradávna přirozenou hranicí mezi Chrudimskem a Čáslavskem.Lze zde tedy čekati místa strážná,opevněná,ale i staré cesty…Kopec Strážník u Zdechovic nad Zbraněvsí,hrádek pod Vlčí skálou,Hradiště u Semtěše,Karlov či Stoupec s blízkou zaniklou vsí,Luhy u Březinky,tvrz v Lipovci /na zahradě Tetřevova statku/,tvrziště nad rybníkem u hájovny v Licoměřicích,stará příkrá – horácká – cesta k Míčovu od Budětin u Žlebských Chválovic,hrádek u Hoješína atd. – to jsou pamětníci zaniklé hradištní kultury z doby po příchodu Slovanů…

   Hrádek pod Vlčí skálou nad Bílým Podolem – zde použiji slova Klimenta Čermáka,který prováděl jeho průzkum před více než sto lety…

   „Nejpříkřeji spadají boky Železných hor mezi Svobodnou Vsí a Semtěší,kde se příkrému svahu „“Stráně““ říká.Tato přirozená hradba na severu Čáslavska v útrobách svých lesů ukrývá tolik přírodních krás a památek.Od Semtěše až po Žehušice vyhledalo již dávné obyvatelstvo ostrohy,krátkými příčnými údolími způsobené,a na nich sobě hrádky zřizovalo,aby z osad při úpatích hor postavených mohlo v nebezpečí ustoupiti do hrádků na lesnatém hřbetu.Z Vlčí skály – malebné seskupeniny žulových skal,jedna z nich je silně očazená od ohňů,jež si zde vrchnost žehušická dávala zažehnouti,když zde trávila krásné letní noci – se otevírá přes Havlíkův dolík vyhlídka na Čáslav.Místo toto má spojitost taktéž s dobou pobělohorskou – zde se tajně scházívali bratři evangelíci z blízkého okolí,aby u kamenného stolu zpívali písně a žalmy.Zpěvy tyto připomínaly zdáli vlčí vytí – odtud název Vlčí skála.Z rybníčku vytéká bystřinka,po 600 metrech po proudu dolů Havlíkovým dolíkem se ocitneme na úpatí hrádku,který se vypíná téměř 55 m nad okolí.Hrádek má velmi příkré boky k jihu a jihozápadu,třetí jeho strana – nejdelší – byla uměle opevněna dvojím příkopem a dvojím náspem,který uzavírá trojúhelník Hrádku.První val je asi 6 m vysoký,provázen příkopem.S ním souběžný,avšak vyšší,je val vnitřní,který od vyvýšené plochy vlastního Hrádku je oddělen druhým příkopem 12 m hlubokým.Na vlastní Hrádek jsou tu upraveny kamenné schůdky – 27 schodů na svahu 9 m vysokém.Obvod vnitřního Hrádku měří 140 metrů – jižní strana 38 m ,západní část 35 m,na oblouk s příkopem připadá 67 m.Stráň západní je skalnatá a srázná.Z boku nad dolíkem prýští živý pramen ze studánky,dvěmi vzepřenými kameny vroubené.Nikdy nezamrzá.Všude nahoře je rozházeno kamení,na valech na nasypané hlíně taktéž kameny kladeny.Celý Hrádek je porostlý ořeším a boky borovicemi.Celkem opevnění bylo nepatrné a hájení ze severu dost nesnadné.Není stopy,že by zdi na Hrádku stály.Šířka Hrádku měří 26,5 m a délka asi 60 metrů.Schody byly upraveny asi před 30 lety /tedy kol.r.1870-pozn.autora/,kdy sem často pořádány výlety.“

   Tolik o Hrádku pod Vlčí skálou,jak nám jej před více než 100 lety popsal archeolog Kliment Čermák.Dnes je toto místo porostlé borovým lesem,patrné jsou jen valy a příkopy…

 

O    H R Á D K U    N A D    S E M T Ě Š Í

   Hrádek – semtěšskými nazýván „Zámek“ – leží na ostrohu /342 m.n.m./ v průsmyku severovýchodně od vesnice.Jeho existence není písemnými zprávami doložitelná.Jisté je,že bylo využito nejlepší terénní situace,která se v okolí vesnice nachází.

   Kliment Čermák ve svém díle Památky archeologické píše následující:“Hrádek na ostrohu mezi potokem,táhnoucím se v roklině od Vápenky a mezi stružkou z Krištofova dolíku pod Husincem vycházející.Týž ostroh oddělen jsa dvěma příkopy a dvěma náspy od ostatní výšiny.Ovládá nejen příčné údolí,kde se nyní Semtěš rozkládá,ale též širokou krajinu přes Bílý Podol a Čáslav přezírá.Bystřinka od Hradiště Semtěšského spěchá ku potoku Podolka,kam se ještě více stružek ze strání vine…““…na jihozápadě svažuje se příkře,není zde proto náspu.Zato k východu lemuje podkovovité hradiště dvojitý příkop – 3,5 m hluboký a 12 m široký – za nímž se vyzdvihuje mírný násep.Vstupujícím bylo překročiti dva příkopy a hliněný násep.Teď jsou příkopy na dvou místech do šířky 6 metrů zemí zahrnuty,aby se na lesní prostranství hradiště vcházeti mohlo.Celé hradiště měří při obvodu 200 metrů,plošný obsah mnohoúhelného tvaru je 0,57 ha.Nejvyšší místo na temeni okopáno náspem do půlkruhu se vinoucím a jen 4 metry v průměru širokým.Po zdivu není zde stopy,ale zato v zemi uhodí se často na vrstvy popela,v nichž starožitností nalezeno nebylo.Celkem Hradiště svou polohou upomíná na ohrady neb útočiště /refugnium/,než na pravěkou osadu.Hojnost rozsutého kamení poskytovalo obráncům dost prvobytných zbraní.“

   Toliko je slov napsaných před sto lety.Jisté je,že Hradiště existovalo a to sice v časovém údobí 10-12.století.

Odborný průzkum provedla dvojice archeologů Frolík-Sigl v letech 1988 a 1990.Přináším výtah z jejich zprávy :

   Při sledování vývoje středověkého osídlení Chrudimska a studiu počátků feudálních sídel se pozornost archeologů obrátila také k hradišti nad Semtěší /k.ú.Sovolusky/.Nejprve provedl v červnu 1988 Archeologický ústav AV ČR Praha ve spolupráci s Muzeem východních Čech v Hradci Králové záchranný výzkum vyvolaný stavbou svážnice,která měla zničit valové opevnění v jižní části předhrádí.Byly provedeny sondy a vrty v místech pravděpodobného opevnění a osídlení.Projekt byl dokončen v květnu 1990,již po značném narušení lokality při budování již zmíněné svážnice /s pomocí přeloučské mládeže z Hnutí Brontosaurus/.

 

  Hradiště je vybudováno na trojúhelníkovité ostrožně ve směru SZ-JV o délce asi 130 metrů.Na západní a severovýchodní straně je obtékáno bezejmennými potůčky.Vnější val se táhne v mírném oblouku,jeho výška je v nejlépe zachované části 150-200 cm.Ze dna příkopu před valem je vysoký 4-6 metrů,na SZ konci bylo pravděpodobně místo původního vstupu.Terén uvnitř hradiště se pozvolna zvedá směrem k západu,k úzké šíji,která je přerušena krátkým,ale mohutným valem.Před ním je cca 250-300 cm hluboký příkop.Val je uprostřed přerušen průkopem.V centrální části akropole je místo kruhového tvaru hluboké až 230 cm,nejspíš cisterna /místo,které „dunělo“,pozn.aut./

   V roce 1988 byla prozkoumána hlavně část valového opevnění předhrádí,později zničená budováním svážnice.Val byl jednoduché konstrukce.Do navezeného jílovo-písčitého základu byly vztyčeny dvě řady kůlů,vzdálených od sebe 340 cm.Opevnění zaniklo mohutným požárem,při kterém se vnitřní stěna zbortila a val se sesypal do areálu předhradí.V prostoru za valem byly zjištěny kůlové jamky,související se zástavbou na předhrádí.Opevnění na bocích ostrožny tvořila také palisáda,zaniklá při požáru.Na akropoli – na špici ostrožny – byl odkryt uměle upravený /odsekaný/ výchoz /prostor/ o rozměru 3,2 m a hloubce 25-30 cm až na písčitou podlahu.

   Výzkum opět pokračoval v r.1990,tehdy už po značném narušení lokality těžkou mechanizací.Zanikla část vnějšího valu,z větší části byl zlikvidován i prostor akropole a vnitřní val.Všechny tyto zásahy nenávratně snížily vypovídací hodnotu tohoto hradiště.

 Ve střední části předhradí byly /na základě sond / po odstranění lesního humusu zjištěny dvě vrstvy – hlinitá světle hnědá a černá uhlíkatá.Pod ní hnědošedá hlinitá vrstva s uhlíky.Podloží tvořil světle šedý hlinitý jíl,odkryty byly i mělké kůlové jamky./Moje laické vzpomínky-v šedém jílu stopy po kůlech a na něm vrstva dřevěných uhlíků – pár jsem si jich vzal na památku/.Rozměr objektu byl minimálně 6 x 3 m a zanikl požárem.

Dalším objektem výzkumu byl buldozerem prohrnutý val – pod vrstvou drnu byl tvořen zhutněnou směsí spraše a kamenů – na vnější straně byl ještě zpevněn kamennou plentou.Měl šířku 5,5 m a před ním byl hluboký příkop.

Posledním objektem výzkumu byla cisterna /místo,které „dunělo“/ - ta zůstala jediným nenarušeným místem v prostoru akropole.Po odstranění humusovité vrstvy s listím a ztrouchnivělým dřevem se došlo až na dno v hloubce 2,5 m,tvořené žlutohnědou jílovou vrstvou.Obvykle se ve studnách a cisternách nachází bohaté archeologické nálezy,i od této cisterny si archeologové slibovali nálezy,vypovídající o životě tehdejších obyvatel hradiště.Zklamáním byl nález pouze jediného střípku…

   Pokud se tedy nálezů týče,byla lokalita chudá.Nejvíce keramických zlomků bylo nalezeno na JV straně – 24 silně otřelých nezdobených zlomků – 15 drobných střepů červenohnědé barvy,hladkých – 5 silně otřelých střepů s velkou příměsí slídy – 2 šedohnědé zlomky s jemným povrchem – a další střepy s příměsí slídy /ostřiva/ se stopami po obtáčení.

Pod zřícenou zadní stěnou valového opevnění předhradí byly nalezeny 3 zlomky keramiky – byly světle hnědé,nezdobené,otřelé a narušené ohněm.Zlomek z cisterny byl podobný – nezdobený,měkký,oxidačně pálený s oboustrannou hnědou engobou,silně otřelý.

Šest nezdobených střepů bylo na dně zahloubeného objektu,pocházely ze spodní části jedné nádoby,barvy šedé až šedohnědé,na dně otisk dřevěné podložky a stopy po odříznutí ze stojícího hrnčířského kruhu.

Ostatní nálezy představovaly zlomky mazanice,přepálený pískovec a uhlíky – převážně z dubu.Pouze na hrotu akropole byly i uhlíky z vrby,habru,lípy a dubu – pocházející z tenkých větviček výpletu.

Všechny nálezy jsou datovány do 13.st,včetně nálezu z cisterny.Pouze části dna nádoby,vzhledem k použité technologii,se zdají být mladší,nejspíše ze 14.st. 

 

 

    Výzkum zjistil podobu opevnění hradiště,které mělo jednoduchou,převážně dřevěnou konstrukci,zaniklou požárem.Na akropoli stál jednoduchý,nejspíš dřevěný obytný objekt.Předhradí fungovalo ve 13.st a jeho existence končí mohutným požárem.Nevelká akropole zřejmě žila dál,minimálně do 14.st.Objekt byl jednoduchý až primitivní,blížící se starším hradištím.

Funkce objektu má několik možností – přímá ochrana hospodářských aktivit v nejbližším okolí /v blízkosti hráz zaniklého rybníku,potůček lemován sejpy/.Objekt byl příliš malý na to,aby vysvětlil vznik rozsáhlého opevněného bodu.

Pravděpodobnější je verze,že se jedná o lokalitu,zajišťující kolonizační úsilí tehdejších obyvatel – mohlo sloužit jako refugium – velký rozsah se slabými stopami osídlení,dosti velký pro kolektiv lidí,potřebných pro budování a ochranu.Funkce objektu trvala do doby,než se osídlení v okolí stabilizovalo.Z prvotního opěrného bodu nejdéle přetrvala pouze původní akropole,pravděpodobně jako předchůdce tvrze v obci /1322/.

Prvotní tvrz byla dřevěná s velmi jednoduchým vybavením,tvořeným dřevěnou obytnou stavbou s vyplétanými stěnami a cisternou /zásobárnou vody/. 

 

 

 

 

 

 

O    D R Ž I T E L Í CH    S E M T Ě Š E

   Jak jsem na počátku uvedl,počala Semtěš od Semitěchova dvora.Nejstarší písemný doklad o držitelích vesnice je z r.1322,kdy se na listině Maltildy ze Žleb,vdovy po Heinmannu ze Žleb,objevuje jako svědek jistý Bulo de Semeschitz /Schemeschitz/

   Roku 1355 je zmíněn Rubín ze Semtěše a Skalice /Rubini de Semetas/.R.1363 se uvádí spolu se svým synem Petrem /alias Peštíkem/ ze Skalice s dodatkem,že sídlí v Semtěši a vykonávají právo podací v Tourkovicích a Starkoči.Tento rod pocházel z pánů z Rýzmburka – erbu třmene.Tento erb byl rozšířen převážně ve východních Čechách v povodí Úpy.Členové tohoto rozvětveného rodu se od konce 13.st.psali podle sídel – z Rýzmburka,ze Skalice,ze Starkova,ze Semtěše aj.Zlatý třmen v modrém poli se někdy mylně uvádí jako erb Semtěše – na vysvětlenou – není to erb Semtěše,ale erb prvních doložených držitelů Semtěše.Nepatřila jim ale celá vesnice,protože na listině z r.1356 předal Jan,vladyka z Podhořan,své majetky v Semtěši,Březině a Skalce svému bratru Tyrzcinovi /Trčínovi/ z Podhořan a svým nevlastním synům Petrovi a Zwiestonovi.Petr – jinak zvaný Peštík /Pesík/ - byl spolu se svým otcem patronem kostela Tourkovského.Po Petrovi zůstal syn Rubín,který držel jen dědiny v Tourkovicích.Ty zapsal Tasovi ze Skalice /příbuzný Rubínův – od r.1363 farář v Babicích a Hradci Králové /.Ten je prodal r.1387 Liehovi z Ryzmburka.Tas  byl ještě r.1403 patronem kostela tudíž,jakožto i držitelem dílu vlastního po otci – zemřel okolo r.1413.Roku 1402 uvádí Augustin Sedláček jako držitele Semtěše jakéhosi Petra z Bhyně /Blyně/ – jeho existenci však nelze z dostupných pramenů doložit.

   Další šlechtice s přídomkem – ze Semtěše – tak najdeme až ve zprávě z roku 1404.V ní se říká,že Jeržík z Popovce zajal a zavlekl na Vildštejn  Vejkla /Weygla/ ze Semtěše – ten tímto prohrál spor o nějaké dědictví v Semtěši,protože  se nemohl dostaviti včas na soudě do Čáslavi.O Weyglovi se dočteme ještě vícekráte,např. – r.1405 zemřel Martin ze Semtěše,o dědictví se ucházel Weygl ze Semtěše a jeho sestra Kateřina.V Druhé knize povolací doslova čteme:“Ve vesnici Semtěš zemřel i s dětmi Martin odtamže.Prohlášení v Čáslavi stalo se známým třetí neděli po svátku slavného sv.apoštola Christova Ondřeje /1.12.1405/.A jeho statky i dědictví připadly panu králi.Weygl ze Semtěše obhajuje jmenované dědictví v Semtěši tvrdě,že má lepší právo k jmenovanému dědictví jak pan král neb někdo jiný z královské donace a nabízí důkaz Zemskými deskami a říká také.že ani Martin,ani jeho sirotci,po nichž bylo prohlášeno,neměli ničeho v Semtěši a nabízí dokázati to po nálezu baronů.Mikuláš z Prahy hájí dědictví jménem Kateřiny řka,že ona má lepší právo jak pan král,že ona je tou pravou dědičkou a nabízí důkaz podle nálezu baronů.Termín v sobotu před nedělí quadragesima /6.3.1406/.Termín v téže věci v sobotu pentec /5.června/.Juxta:Dáno Petrovi řečenému Blínu /Blíně,ves u Plaňan-p.a./ a Konrádovi z Cerekvic,z čeledi pana Krále .Relace pana královského písaře.Kateřina hájící svou věc,svěřuja ji bratru svému Weyglovi ze Semtěše na zisk i škodu.“.

V druhé knize provolací Desk dvorských /str.312,č.41/ čteme:

V obci Semtěš zemřela Anna de ibidem /tamtéž,tzn.ze Semtěše/.Prohlášení v Čáslavi stalo se pátou neděli po obřezání Páně /7.1.1406/.A její statky a dědictví připadly po právu panu králi.Nikdo neobhajoval v době do prohlášení.Weygl ze Semtěše obhajoval proti tomuto prohlášení řka,že byl tehdy v zajetí Ješka z Wilštejnu a nabízí to dokázati,jak páni baroni uznají.Termín v sobotu penthec /5.6./.Termín témuž Weyglovi k důkazu toho,že byl v zajetí na den sv.Jeronima /1.10./termín Weyglovi na IV sobotu adventní /18.12./.Termín na to,že byl držen v zajetí na sobotu před nedělí quadragesima /19.2.1407/Tam Weygl s k svým ustanoveným termínům se nedostavil,a ani ničeho nedokázal v prospěch práva svého proti právu královskému,proto dáno za právo výše jmenovanému magistru Albíkovi podle donace.Juxta:R.1406 dáno magistru Albíkovi,královskému lékaři podle toho,jak král zvykl darovati.K relaci pana písaře královského.“

Na jiném místě této knihy se nalézá zápis,že v dědictví byl uveden Hrczo de Kalcz,syn Hermanna ze Semtěše.

Roku 1407 vystupoval Weygl ze Semtěše jako rozhodčí ve sporu Kunše z Heřmanče a Peška ze Sesslavic s Vankem,řečeným Sekyrkou z Heřmanče.

3.října 1408 prodal Weygl ze Semtěše své statky v Urbanicích Wolfrandu z Kunčic – polovici poplužního dvoru s poli,loukami,rybníky,potoky atd./Termín poplužní dvůr,se kterým se ještě setkáme,je statek spravovaný v režii feudální vrchnosti/.Další prodej statků si nechal Weygl zapsat do Desek v říjnu 1412.

   2.září 1415 připojil Weygl ze Semtěše svou pečeť na protestní /Stížný/ list české šlechty Kostnickému koncilu.Abychom byli uvedeni do kontextu,uvedu následující:Smrtí 6.července 1415 zmizel Hus fyzicky – místo,aby jeho smrt byla pro Čechy výstrahou,vyvolává přesně opačný účinek.Přijímání pod obojí z kalicha se rychle šíří,brzy se stává samozřejmostí.Druhý den měsíce září 1415 vzchází z panského sněmu ostrý stížný list.Svoje pečeti přivěšuje 452 pánů z celého království.Mezi 35  vysokými českými šlechtici figuruje na prvním místě nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartenberka.Hlavou moravské skupiny 22 vysokých pánů je zemský hejtman markrabství Lacek z Kravař.Většinu stěžovatelů však představují drobní zemani – je jich na 400 – mezi nimi i Weygl ze Semtěše.Leckteří z nich za čas stanuli v čele husitských vojů.Lid útočil na fary – půl roku po Husově smri je propast mezi katolíky a protestanty nepřeklenutelná.R.1416 povolává koncil k odpovědnosti všechny české pány,kteří podepsali protest.V únoru 1416 je věc usnesena,v květnu vyhlášena,do 50 dní se mají stěžovatelé dostavit před sněm.Samozřejmě se nedostaví nikdo…

   Roku 1437 se objevuje Držka ze Semtěše jako svědek při prodeji statků Hereše z Brlozce.Jeho nástupce – Jetřich ze Semtěše – se zúčastnil sjezdu 4 krajů v Čáslavi v roce 1440 /na vysvětlenou – v roce 1439 zemřel Albrecht.Absence vhodného kandidáta na panovnické křeslo přivodila uklidnění rozjitřených poměrů.Ptáčkova a Rožmberská strana dospěly k dohodě.Koncem ledna 1440 na zemském sněmu v Čáslavi došlo ke kompromisní dohodě o rozdělení moci.Tzv.list mírný měl čelit bezvládí v Čechách a prosazoval kompaktáta – legalizaci – dvojvěří v čeckém státě a rovnoprávnost katolíků s kališníky.20.6.1440 byla další královská volba neúspěšná a Češi tak zůstali bez krále až do r.1453./.

   V archivu jsem nalezl následující zápis v zemských Deskách:Roku 1461 si město Žlutice vložilo do Desek dědictví po Skonku ze Semtěše – a sice vsi Stoutov,Kovářov.Mlejnce a podíly v Hlavakově,Radotínu a Lubenci.Tento zápis však,podle mého,nepatří k „naší“ Semtěši,ale její jediné jmenovkyni u Žlutic v západních Čechách.

   Roku 1466 je zmíněn Aleš ze Semtěše,který prodal dvůr poplužný ve Starkoči a převedl manželky své doroty odtud na dvůr poplužný a ves Ledce.K roku 1469 se k Semtěši váže následující událost celočeského významu – V únoru 1469 přilehl Matyáš Korvín po krátkém zimním oddechu s čerstvými silami k Brnu,aby dobyl dlouho obležený Špilberk.Jiří z Poděbrad po dvou letech obléhání dobyl Konopiště.V obavách o osud státu žádá o vojenskou pomoc v Polsku i za ceny nabídky vlastního trůnu polské dynastii Jagelonců,jmenovitě princi Vladislavu Jagelonskému,synu Kazimira Jagelonského.Kazimirova osvědčená vyčkávací taktika však Jiříkovi nepomohla.Jiřímu paradoxně „pomohl“ svoji zbrklostí sám Matyáš.Opojen dosavadními úspěchy a nespokojený,že ještě nedobyl Kutnou Horu a Prahu.Po té,co zlomil odpor celé Moravy,rázně vpadl do Čech.Byla krutá zima se spoustou sněhu.Cestu z Brna do Čáslavi urazil za 6 dní,avšak za cenu odtržení vojů prvního sledu od zásobovacích oddílů.Před Čáslaví na něj čekala obrovská vozová hradba s 12 000 muži armády.Kvůli nedostatku proviantu a píce pro koně nenalezl Matyáš odvahu zaútočit přímo a proto zvolil taktický ústup – přes Chotěboř,Žleby,Ronov podél Železných hor.Vypálil Heřmanův Městec a okolí – všude za sebou nechával popel a spoušť.Česká armáda dokonale využila znalosti terénu.Pravidelným jednotkám přispěchal na pomoc lid z okolí.Rychlými záseky se Železné hory proměnily v jedinou pevnost

Zde uvedu citaci z Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova /bratra Václava Dačického – zakladatele nám zde dobře známého pivovaru/.

   „Král Mathiáš uherský z návodu pánu českých,kteří se králi Jiřímu protilili,vtrhl do Čech až pod Železné hory,ke vsi Semitěši.A tu ho král Jiří vojskem svým obklíčil ze všech stran.Král Mathiáš vida,že nemůže nikam,žádal skrze pana Albrechta Kostku krále Jiřího za příměří,a v tom se smluvili.Ale král Mathiáš nedržal dlauho smlouvy té,neb potom k ruce Viktorina,syna krále Jiřího,pod úmluvou jal a dlauhý čas u vězení držál,též zámků a měst v Moravě proti smlauvě učiněné jest dobýval a tak se války v zemi rozmáhaly a král s svými ve všem prospěch měl proti nepřátelům.Než byla drahota,protože sedláci pro války seti a vorati nemohli.“ /Paměti Bartoše z Práchňan/

27.2.1469 se sešli Matyáš s Jiřím v polospálené chalupě v Ouhrově k několikahodinovému rozhovoru mezi čtyřma očima.Zde se Jiří dopustil rytířské chyby,když uherskou armádu nechal beze vší škody odejít.1.5.byl oficiálně vyhlášen klid zbraní.Dva dny nato se oproti dohodě nechal Matyáš v Olomouci představiteli zelenohorské jednoty zvolit českým králem.Nové kolo války vypuklo v červenci 1469.

   Někdy záhy poté přešla Semtěš koupí do držení pánů z Nestajova a tím byla připojena k panství Žehušickému.

R.1542 se poprvé připomíná tvrz,a sice v seznamu žehušického zboží,kdy Václav z Nestajova připsal své manželce Anně z Dlouhé Vsi 1000 grošů českých na Semtěši tvrzi,poplužním dvoru a vsi,na vsích Výčapech a Horkách.

   Žehušičtí z Nestajova jsou starou vladyckou rodinou.V erbu měli na červeném poli stříbrný korbel..Korbel je stará česká a polské erbovní figura – byl částí kola s loukotí.K němu se vztahuje pověst,podle níž jeden český rytíř,vracející se z ciziny,ukryl v pístech kol svého vozu velký zlatý poklad,který tak bezpečně provezl do království.Kníže ,který se o tom dozvěděl,“na věčnou památku dal mu do erbu malovati kus kola otlučeného“.Rod původně sídlil na Pzeňsku,v dnes již zaniklé vsi Nestajov či Nestějov.

   V první polovině 15.st.získal Zdeněk z Nestajova vesnici Chuchel na Čáslavsku a stal se tak předkem Chuchelských z Nestajova.Jan Chotuň koupil Žehušice,později ještě připojil Chotusice,Církvice a další vesnice.Jeho vnuk Václav z Nestajova obdržel v zápis Sion,potvrzený králem Vladislavem v r.1482,a k němu i několik vesnic u Kunětické hory.Žehušičtí z Nestajova potom krátce drželi i hrad Kumburk u Jíčína.Jan a Diviš získali v r.1510 Žleby a Tupadly.Diviš,krajský hejtman,si při rozdělování majetku ponechal Žehušice,Jan Tupadly a Žleby /jeho syn Jiří se stal r.1545 purkrabím královéhradeckého kraje,kupoval a prodával jeden majetek za druhým,až si nakonec ponechal Vamberk a část Starého Bydžova/.Bratr Václav byl hejtmanem kouřimského kraje.Na jeho žádost vyzdvihl král Ferdinand I.ves Žehušice na městečko s erbem a trhy.

   Jak jsem již zmínil,Václav r.1542 věnoval své manželce Anně z Dlouhé Vsi zboží Semtěšské…Zastavme se nyní u Václava a události,s jeho jménem spojené.

Václav z Nestajova se v letech 1546 – 47 zúčastnil stavovského povstání,jehož podnětem byla tzv.Šmalkaldská válka.Habsburkové vojensky zasáhli proti protestantským knížatům v římskoněmecké říši – tzv.Šmalkaldskému spolku,v čele se saským kurfiřtem Janem Fridrichem.Císař Ferdinand I.stojící v čele habsburských vojsk,přitom počítal s českou brannou povinností.Čeští stavové se však odvolali na starý zákon,podle něhož hotovostní kontingent měl sloužit k obraně,nikoli k útočným akcím v cizině.První fáze války se pro Habsburky vyvíjela dost špatně.Ferdinand I.mobilizoval,čeští stavové však měli dost jeho pyšného despotismu a proto mobilizaci odmítli.V únoru 1547 shromáždění několika stovek představitelů stavovské obce vydalo protestní proklamaci proti mobizaci a vyjednávali o podpoře vůdci povstání Janu Fridrichovi.Koncem dubna 1547 byl však kurfiřt Jan Fridrich v bitvě u Muhlberku poražen a zajat.Protestantský spolek byl v rozkladu.Po celý červen 1547 přijímal vítězný Ferdinand I. v Litoměřicích provinilce.Konfiskoval majetek neposlušných měst a stavů..18.července 1547 začal soudní tribunál s účastníky rebelie.Na 600 provinilců muselo na nádvoří Pražského hradu prohlásit,že se poddávají na milost a nemilost.Tribunál trval 4 týdny a vyvrcholil 22.srpna 1547 stětím dvou rytířů a dvou měšťanů pro výstrahu na Hradčanském náměstí.Perzekvovaných bylo na 600 z Prahy,obeslaných 32 – mezi nimi i Václav z Nestajova.Někteří se zachránili útěkem,ostatní se museli „dobrovolně“ vzdát svých statků a veřejným vkladem deskovým je odevzdati k „rukoum krále samotného“.

„Prodej statků konfiskovaných šlechtě r.1551 – 5.11….statky někdy Vácslava Žehušického z Nestajova – tvrz Žehušice,dvůr poplužní a mlýn,městečko Žehušice s pod.hostincem,vsi Výčapy s krčmou,Horky s krčmou a v Horušicích dva lidi poplatné,tvrz Semtěš,dvůr poplužní a ves tudíž,v Podole krčmu řečenou Na kopci,ves Sovolusky s krčmou,tvrz Bojmany,dvůr poplužní a ves tudíž,vsi Litošice s krčmou a Krasnice s krčmou,Zaříčany a Lhotku,dva dvory kmecí v Lovčicích,hostinec ve Zbislavy – koupil Karel Žerotínský ze Žerotína za 13 983 k a 15 g.V léno odevzdal zboží tupadelské:Tupadly tvrz a ves,Drobovice s mlýnem,Žáky,Močovice,Lomec,Třebonín,Horky,Lochy,v Tchořovách.“

   Tak se tedy Semtěš dostala do držení Žerotínů ze Žerotína.Václavu z Nestajova byl nakonec připsán Svojanov.

Karel Žerotínský držel žehušické panství a tím i Semtěš až do r.1558,kdy je postoupil Zdenkovi Meziříčskému z Lomnice.Od něho koupil panství Bořivoj z Donína,který je držel až do své smrti.Po něm byl vlastníkem Adam,purkrabě z Donína,též do své smrti r.1586..Jeho nástupce Jan,purkrabě z Donína,zemřel r.1590 a odkázal panství svým bratrům – Jindřichovi a Václavovi.Jindřich Václava vyplatil a ujal se sám panství,které však chce r.1593 prodat.Kupec ale nemohl zaplatit a tak pro množství dluhů bylo r.1598 zemským soudem panství prodáno Adamovi staršímu z Valdštejna..Ten zemřel roku 1615 a v Žehušicích se usadil Burjan Ladislav z Valdštejna.Zemřel roku 1645,zanechav po sobě několik nezletilých synů,nejstarší z nich se mohl ujmout panství až v r.1659.Statek však byl ve špatném stavu a byl r.1661 prodán Michelovi Osvaldovi,hraběti z Thunu..Předkové hraběte Thuna přišli do Čech z Tyrol během třicetileté vválky,kdy za babku koupili několik pobělohorských konfiskátů /m.j.panství Děčín,Choltice,Letovice,Klášterec n/O.,Benátky n/J…./

O dvěstě let později se v rodině Thunu objevilo i několik vlastenecky smýšlejících mužů – hrabě Josef Matyáš,člen královské společnosti nauk.V květnu 1848 stanul v roli nejvyššího úředníka v zemi hrabě Leopold Lev Thun Hohenstein.O něm se šuškalo,že by byl ideálním českým králem.

Potomci Thunů z Hohensteina byli žehušickou vrchností i ve zlomovém roce.1850,kdy v rámci nové státní reformy dostala Semtěš statut obce se svoji vlastní obecní samosprávou.Ale o tom už v jiné kapitole…

                                                Thunové z Hohenstenu

 

 

 

O     T V R Z I

 

   Písemně se tvrz poprvé připomíná až v roce 1542 v soupisu žehušického zboží.Přestože nelze z písemných pramenů zjistit dobu vzniku tvrze,datuje ji většina literatury s odvoláním na charakter stavby do druhé poloviny nebo na konec 14.století.

   Ve vsi se původně nacházely tvrze dvě,ale druhá,ležící v lokalitě „Na Zámku“,není písemnými prameny vůbec doložitelná.Dle charakteru staveb se dá říci,že spolu vůbec nesouvisely a jejich existenci dělí několik století.Hypotetickou úvahou se lze domnívat,že za účelem přenesení prvního varovného signálu o událostech za hřebenem Železných hor /z pardubického kraje/ dále do kraje čáslavského mohlo být zakladateli např.uděleno léno s možností založení vesnice a s povinností strážní služby.

   S ohledem na neobvyklou výšku věže mohla mít tvrz v čáslavské oblasti právě určitou strážní funkci.V nevelké vzdálenosti od ní probíhaly dvě významné zemské stezky:Habersko-jihlavská vedla od Prahy přes Kolín a Čáslav ke Golčovu Jeníkovu,Habrům a Německému /Havlíčkovu/ Brodu.Druhá – Liběčská – směřovala od Čáslavi ke Žlebům a Ronovu a podél Doubravy k Libici a Chotěboři.Další stezky lokálního charakteru vycházely z Čáslavi – ke Kutné Hoře,k Chotusicím,Vlačicím,Vrdům,Šintlochům,Žakům,Krchlebům a Močovicím.Všechny odpovídají dnešním silnicím.Neparří mezi ně pouze silnice vedoucí z Čáslavi na Heřmanův Městec – ta vnikla uměle jako „císařská chauce“ bez návaznosti na starší cestu.Josefské vojenské mapování Čech v 18.st. ještě zmiňuje cestu vedoucí z Chudimi – přes Bumbálku – Semtěš – Brambory – Starý Kolín a dále do Prahy.Tato cesta ztratila na svém významu,když přechod Žel.hor zajistila nová – císařská – silnice v Podhořanech /v 19.st./.Další cesta vedla na Litošice.V poznámce je uvedeno,že cesty jsou za deště špatně sjízdné.

   Přímá ostraha cest zdá se být téměř vyloučena.Předhůří Železných hor je však prolomeno několika průsmyky,které bylo nutné kontrolovat.To zajišťovala soustava panských sídel v čele s Lichnicí a konče průsmykem právě nad Semtěší.

   Výška věže tvrze měla evidentně sloužit rozhledu,ve srovnání s podobnou věží – Práchovnou v Kolíně,která byla pouze strážní věží – měla ta semtěšská též funkci obytnou.Věž stála samostatně,na severovýchod se obrací střílnovými a větracími okénky,svoji nejzranitelnější,jihozápadní stěnou se vstupy a oknem se sedátky,byla obrácena do svého zázemí.To bylo patrně tvořeno jednak hospodářským dvorem a také dalšími hospodářskými a obytnými budovami,patrně dřevěnými.Poloha přístupu /vchodu/ do věže prvním patrem věže předpokládá tyto budovy alespoň patrové,anebo vnější přístupové schodiště a pavlače.Areál tvrze byl od dvora oddělen nejspíš příkopem či parkánem v podobě terénního zlomu.Polohu tvrze a dvora lze vymezit dnešními popisnými čísly 9 /zaniklé – plácek/,čp.41,46,47,48,49,82 a 84.Vjezd do dvora tvrze byl od jihozápadu /dnešní vjezd k Olexům/.

   V Urbáři žehušického panství z r.1643 je dvůr uváděn jako sešlý,v nájmu zde bydlel jakýsi David Tkadlec,část půdy byla pronajata sedlákům.Jedna z verzí zániku dvora a tvrze jsou švédská tažení v letech 1643 a 1645.Zbytky zdí hospodářských stavení byly rozebrány semtěšskými na výstavbu stavení po požáru obce v r.1848 /o něm se zmíním ne jiném místě/.Byla by tenkráte rozebrána i věž,kdyby nedošlo k zásahu ze strany Krajského zastupitelství v Čáslavi.

 

                                                                        

 

O    V Ě Ž I     G O T I C K É     T V R Z E      / B A Š T Ě /

 

 

 

   Kamenná věž tvrze,semtěšskými nazývaná „Bašta“,je pozůstatkem feudálního sídla – gotické tvrze.Je postavena z lomové břidlice.Jedinou vyjímkou jsou dva portály a jedno okno,které jsou vytesány z pískovce.

Věž má čtvercový půdorys – 830 x 830 cm – což v přepočtu na staré míry znamená přesně 14 x 14 loktů.Síla zdí je v přízemí 180 cm /3 lokty/,v posledním patře pak 118 cm /2 lokty/.Je pravděpodobné,že tyto míry nejsou náhodné

Výška věže je 21,5 m a má v různých podlažích charakter výrazně obranný nebo obytný.

   Přízemí mělo původně plochý strop,ani podlaha není původní.V dobách míru sloužilo jako komora a mělo vchod přímo z nádvoří tvrze /jihozápadní strany/.Původní vstup s hrotitým portálem a pískovcovým ostěním bylo možno v dobách ohrožení zatarasit zasouvací závorou.Nynější vchod /ze silnice/ byl vybourán při vzniku kovárny /někdy před r.1839/.Tehdy byla v severním rohu přízemí vystavěna výheň se zděným dymníkem z plochých kamenů.Kouř z topeniště unikal nejprve do fasády vylámaným sopouchem,později byl odveden proražením klenby do prostoru mezipatra /dnešní vstup točitým schodištěm/.V té době /kolem r.1890/ byl na straně ze silnice vybudován přístřešek pro kování koní i krav,uskladnění zemědělského nářadí atd..Sloužil též k setkávání sousedů na besedu po práci a tak si vysloužil název „Besídka“.Sama kovárna byla vybavena velmi primitivně – ručním měchem.Teprve po zavedení elektřiny v r.1929 dostal měch elektrický pohon – ventilátor.To byla jediná modernizace.Sama místnost kovárny byla temná a vlhká.Světlo obstarávaly dveře kovárny a matné světlo ohniště.Za větších dešťů do kovárny teklo.Přesto zde tři generace rodu Dušků vykonávaly své kovářské řemeslo až do roku 1950 – kdy se nenašlo následovníka.Tehdy byla „besídka“ odstraněna a vchod ze silnice zazděn.Místnost pak sloužila za skladiště uhlí…

 

Obrázky přízemí věže v době rekonstrukce.

   Vraťme se zase zpět k popisu původních funkcí jednotlivých pater

Mezipatro mělo obdobnou funkci jako přízemí.Původně mělo výšku 220 cm,po vložení klenby bylo sníženo na pouhých 120 cm – až po trámový strop.Prostor byl opatřen dvěma okénky sřílnového charakteru.V době rekonstrukce byl zanesen velikou vrstvou sazí a holubího trusu…

   První patro bylo původně přístupné pouze vchodem ze dvora tvrze /jihozápadní strany/.Vstup byl hrotitým portálem s padacím můstkem.Ještě dnes je patrná kapsa po zasouvací závoře a otvory pro petlici a lana.Tento vchod se dal v dobách ohrožení zatarasit zevnitř a věž se tak stala „útočištěm“obránců…Patro mělo plochý dřevěný strop s trámy z jehličnatého dřeva /soudě podle zachovalých ztrouchnivělých zbytků/ o rozměrech 20 x 20 cm s pečlivě opracovanými hranami.Celé toto patro sloužilo jako vstup – vstupní síň –do budovy věže.

   Druhé patro mělo funkci hlavního obytného prostoru věže.Byla to opět místnost s plochým trámovým stropem a dřevěnou podlahou.Podle rozmístění schodišť je možné,že tento prostor byl dřevěnou příčkou rozdělen na dvě části:Chodbu –s prevétem /záchodem/ a schodištěm – a obytnou komnatu či světnici s oknem a sedátky.Čistě hypoteticky bylo možno tuto místnost vytápět pravděpodobně přenosnými koši s dřevěným uhlím anebo kachlovými kamny.Toto patro má tři střílnová okénka a zachovalý arkýřový prevét /záchod/,zakončený segmentovou klenbou se zděnou helmicí z plochých kamenů tvořících okapničku.Jeho podlaha je vyvýšena nad podlahu místnosti.Vnější strana,stejně jako sedátko,byla dřevěná nebo hrázděná.Zasouvací závora zajišťovala záchod přiobraně proti vniknutí dovnitř.

 

 

 

 

Několik pohledů na prevét /záchod/

   Třetí a čtvrté patro opět tvořeno prostorem /místnostmi/ s plochým trámovým stropem – s dodnes zachovanými zbytky trámů z jehličnatého dřeva.Tato patra sloužila jako sýpky a zároveň jako podnož pro potřebnou výšku ochozu pátého patra.Prostor těchto pater byl osvětlován a větrán čtyřmi okénky s charakterem větracích štěrbin.

   Páté patro má pouze jediný otvor – vstup na podsebití.Existence tohoto patra téměř s jistotou vylučuje možnost dalších pater – a tím i lidovou tradici o věži dvojnásobně vysoké a rozebrané v roce 1848 po velkém požáru v obci.Páté patro tvořilo ochoz pro strážní hlídky.

 

Pohled od jihozápadu-dole patrný původní vstup do věže, nahoře vstup na podsebití –strážní ochoz.

   V roce 1785 je věž uváděna jako pustá.Někdy po tomto roce – nejpozději však do r.1839 –vznikla v přízemí kovárna /jak bylo již popsáno dříve/.

   Na počátku 20.st.byla věž značně poškozená a ohrožovala své okolí.Majitelé – manželé Duškovi – opakovaně žádali c.k.místodržitelství o příspěvek na opravu,protože ji sami nebyli schopni financovat.22.4.1911 provedl státní konzervátor dr.L.Jeřábek prohlídku věže a zjistil následující:“Nejschátralejší shledána na západní strana věže – v přízemí vybourané nároží do výše dvou metrů.Pod pobořenými dveřmi v dolejší části otvor téměř tři metry vysoký a 119 cm široký – do budoucna ohrožující stabilitu věže.Na samém vrcholu shledán zvětralý,ssesutím hrozící otvor.V přízemí kovárna s výhní,později vestavěnou.Na klenutí přízemku značná vrstva šutru a nánosu,takže při deštích do kovárny silně zatéká.Doporučeno:1.Odstranění šutru a nánosu nad přízemkem a zabezpečení před zatékáním.2.Doplnění a zazdění otvoru na západní straně zdivem buď cihlovým neb kamenem odlišným,aby patrným byl novodobý doplněk.3.Úplné zabezpečení veškerého zdiva při vrcholu věže bez násilné výměny kamenů a bez nápadného doplňování římsy.4.Řádné opravení bývalého vchodu na ochoz.5.Překrytí věže střechou zcela jednoduchých tvarů.Doporučuji subvenci nejvýš 2000 Kč z prostředků státních,pakliže se majitel předem zaváže provést opravu přesně dle pokynů centrální komise a že bude trpěti stálý dozor jejího zástupce,jehož pokynům se přesně podrobí.Podporu další na zřízení schodů,eventuálně rozhledny,o které se žadatel zmiňuje,budiž odkázána na subvenci zemskou,resp.okresní.To vše pod podmínkou říditi se pokyny centrální komise,aby památka tato,jak už se často stalo,nebyla hyzděna.“

                                                                                       20.11.1911

   10.4.1912 předložil nejvyšší maršálek zemský jménem zemského výboru c.k.centrální komisi spisy o Semtěši a doporučil schválení subvence.K té však nedošlo a tak 10.5.1912  žádá majitel Václav Dušek znovu o finanční výpomoc.23.5.1912 provedl c.k.konservátor další prohlídku a doporučil neodkladnou opravu.Měl ji provést sám majitel,kterýž měl předložit místodržitelství plány a rozpočet ke schválení.1.3.1913 psali manželé Duškovi c.k.centrální komisi pro ochranu památek,že potřebnou dokumentaci odevzdali již před rokem,ale žádné peníze nedostali.10.4.1913 žádal c.k.státní konservátor centrální komisi o urychlené udělení subvence majitelům věže,protože je tato velmi nebezpečná a pokud nebudou prostředky na opravu,budou muset přistoupit k demolici.Místodržitelství nakonec udělilo subvenci 5000 Kč s podmínkou,že stavba musí začít nejpozději na jaře 1914 a bude provedena pod dohledem státního technika.Oprava pak probíhala ještě v roce 1915.Z výše uvedené peripetie vidíme,že peníze a byrokracie nejsou nemocí jen dnešní doby…

   Augusti Sedláček ve svém díle Hrady,zámky a tvrze uvádí,že nízká stanová střecha byla následujícího roku 1916 stržena vichřicí.Zpravodaj památkové péče p.Stanislav Francouz ve své zprávě z r.1976 uvádí výpověď pamětníka a souseda věže p.Josefa Kubína /č.p.37,nar.1900/,který ke střeše uvádí následující:Konstrukce střechy byla zhotovena z dřevěných trámů,pobita prkny a plechem.Úhel jehlanu byl 120 – 140 stupňů.Střecha s konstrukcí byla na zdivu nedostatečně upravena proti náporům větru a tak se 26.1.1918 při velké vichřici zřítila směrem do silnice a přes střechu hostince,na které způsobila škody,spadla do zahrady č.p.52 p.Vamberského /pro nás paní Vítkové/.Pád způsobil velký hřmot.Dřevěná konstrukce byla použita na vazbu střechy domu kováře Duška.Taktéž plech zpracoval a prodal kovář Dušek.“

Všimněme si rozporu v datu pádu střechyJelikož dnes již není pamětníků,spokojme se s faktem,že věž byla krátce zastřešena,střecha spadla a od té doby už zůstala věž nezakryta a prakticky bez větších zásahů až do r.1997.Snahy o opravu byly již v 70.letech.Tehdy se ale narazilo na skutečnost,že věž není majetkem Státní památkové péče,ale že její majitelkou je paní Drahomíra Horká,na jejímž pozemku se nachází.Ta ji poté darovala státu.

Zdraví a majetek ohrožující byly padající kameny z věnce věže,několikráte došlo k odebírání uvolněných kamenů.Dobře se tu dařilo i černému bezu…K opravě věže bylo přistoupeno na jaře r.1997 zapříslibu finanční pomoci Okresního úřadu v Kutné Hoře.Oprava byla ještě téhož roku dokončena a věž 19.9.1998 zpřístupněna veřejnosti.

 

 

 

  • O    V E S N I C I

   Doba založení vesnice není z písemných pramenů zřejmá.Nejspíš se jedná o kolonizační vesnici ze 13.st.náležející jakémusi Semitěchovi.To potvrzuje i první zmínka o místním jménu z r.1322.

   Vesnice byla založena na úpatí Železných hor před průsmykem,v jehož hloubi je hradiště staršího sídla.Později ho zastoupila tvrz s hospodářským dvorem a zahradami náležejícími feudálovi.Dvůr je naposledy zmiňován v Urbáři žehušického panství z r.1643,kdy v něm bydlel v nájmu sedlák David Tkadlec,náleželo k němu 2,5 lánů /cca 46 ha/ nepříliš dobré půdy..K tomu roku /1643/ bylo ve vsi celkem 26 sedláků /osedlých/,jeden statek se uvádí jako pustý.Urbář uvádí také 2 potahy,6 koní,40 jalovic,20 prasat /sviní/,což předpokládá i pro ně hospodářské budovy.Uvedeno je 13 usedlostí s potahem,bez potahu 12.obdělávali celkem 7 lánů a 10 kop záhonu /cca 130 ha/.Pro úplnost uvedu,že v daném roce 1643 držel žehušické panství Adam z Valdštejna a na panství bylo 8 dvorů.Povinnost platby či ouroku měly vesnice předepsány ke dni sv.Jiří,sv.Havla a o Vánocích,platilo se také ze zábav.Semtěš měla tento předpis:o sv.Jiří 35 zlatých a 31 grošů,o sv.Havlu 38 zlatých a 48 grošů,o Vánocích 0,slepice ouročné 27,plesy a Velikonoce 0.

   Nyní trochu odbočím,abych vysvětlil několik pojmů,týkajících se tehdejších měr a vůbec života na vesnici 17.st.Výše zmíněná míra korec : 1 korec byl ½ jitra = 0,2877 ha.Ze všech tehdejších měr měl ale největší přednost odhad od oka.

Míry pro objem : 1 korec = 4 věrtele = 93,36 litrů zrna.

Plošná míra : 1 lán = 32 jiter = 64 korců = 18,4 ha /polí/.

Tehdy jednolánový sedlák patřil mezi zámožné.Venkované se dělili na osedlé a neosedlé.Osedlý byl ten,který měl minimálně 1/8 /osminu/ lánu,což je 2,25 ha polí.Kdo měl méně,platil za neosedlého.Nejchudší byli baráčníci neboli domkaři

Termín poplužní dvůr jsem již vysvětloval /statek spravovaný v režii feudální vrchnosti/.Grunt byl statek,dědičně držený sedláky.Podsedek byl pozemek pronajatý od sedláka.Podruží byl obecní pozemek za úplatu.Všichni byli povinnováni robotou a placením daní.V 16. St.robotoval nevolník 12 – 20 dní do roka,o sto let později to bylo již více než 100 dní do roka.V 17. a 18.st.odváděl sedlák v příznivějších letech asi 73 % hrubého výnosu formou kontribuce – daně poddanývh na venkově.Dále se odváděly pozemkové renty vrchnosti – za pronájem půdy,tzv.ourok a desátek,což je naturální nebo finanční příspěvek na církevní správu.Ke všemu ještě odevzdával asi 150 dní bezplatné robotní práce..Za nevykonanou robotu se platila finanční náhrada – tzv.reluice.Poddanský svazek byl dědičný.Dal se zrušit pouze propuštěním,tzv.vejhostem.Glejt vejhostu potřeboval sedlák k sňatku za hranici panství,synek na studie do města,tovaryš na vandr.Trvalé vystěhování stálo 200 – 1000 zlatých.Pro zajímavost uvedu ješzě jednu daň,týkající se hospod.Platil se tzv.tác – pivní tác neboli posudné – což bylo z každého sudu zaplatit zlatku.

   A nyní zpět.Celkově se dá usuzovat,že Semtěš sdílela za třicetileté války /1618-48/ osud celého Čáslavska.Vždyť již 10-16.září 1618 došlo ke střetnutí stavovské armády s vojsky císařskými a uherskými právě u Čáslavi.Císařské jednotky měly na 1400 vojáků – zvláště uherské oddíly vynikaly krutostí,získanou v bojích s Turky.Stavové pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna měli 10 praporů po 300 lidech – převážně mušketýry,pikenéry,lehkou a těžkou jízdu.Již v tomto střetnutí došlo k vypálení vesnic okolo Čáslavi.Po 16.září se vojska vydala na jih…

Během dalších let bylo celé okolí zasaženo pleněním sasských,švédských a císařských vojsk.R.1624 protáhl krajem císařský regiment pěchoty – vojáci vtrhli do Čáslavi,rabovali domy a na cestách v okolí přepadávali.Podstatně ničivější bylo tažení Švédů v roce 1639.Táhli od Prahy na Nymburk a Poděbrady,které vyloupili a vypálili.Odtud dorazili 20.7.1639 k Čáslavi.Po té,co ji vyrabovali,odtáhli ke Kolínu.Část z nich pod vedením majora Adama Fula zůstala rok v Poděbradech a drancovala širé okolí.V té době bylo vypáleno i několik okolních dvorů.Na jaře 1640 císařské vojsko porazilo Švédy u Kolína.Ti se stáhli do Míšně,aby znovu dorazili na Čáslavsko v letech 1642 – 43,kdy Čáslav a celé okolí vydrancovali a přivedli do dluhůTomu předcházelo vyplenění severních Čech,Kutné Hory,po vydrancování Čáslavi odtáhli na Vídeň.Znovu se švédská vojska vrátila v roce 1645,když po vítězství u Jankova obsadila Lipnici a na cestách za proviantem a kořistí pronikali až na Čáslavsko.Je možné,že někdy během těchto tažení byl dvůr u semtěšské tvrze /naposledy zmíněn 1643/ zničen a již nebyl obnoven.V žádných pozdějších pramenech již zmíněn není…

   Podle soupisu poddaných podle víry z roku 1651 bylo v Semtěši 30 domů,odpovídá to jádru kolem návsi /bývalé tvrze/.Bylo tu 19 sedláků,4 chalupníci,14 podruhů a podruhyň,1 tkadlec,bednář,tesař a kolář,kromě dvou všichni nekatolíci.Není zde již,jak jsem výše zmínil,zmínky o existenci dvora a jeho personálu…

 

 

Konec 1.části

V roce 2012 sepsal Mirek Krejčík

  •  

 

 

 

 

  •