Rašovy

04.01.2015 22:45

O     R A Š O V E CH

Rašovy vznikly,stejně jako naprostá většina obcí,už ve středověku.Své jméno získaly podle toho,že byly Rašovým majetkem.První zmínku máme z r.1401,ale dále o jejich osudech nic nevíme.

   To jsou úvodní slova z informační tabule na zastávce cyklostezky v Rašovech,před obchodem U Moře.

První písemná zmínka o místech,kde dnes obec Rašovy leží,je z konce 13.a počátku 14.st.a hovoří o ovčínu – to je první věta z Pamětí místního rodáka p.Sikáčka

  • jaký listinný základ se tyto informace opírají,zůstává tajemstvím.

Mimochodem – název Rašovy – jaký má původ ? Dozvěděli jsme se,že od vlastního jména Raš /Ráš/.Starousedlík Jaroslav Nesládek by přidal,že název vznikl od rasa /jako povolání/,který,spolu s katem,bydlel vždy za branami města.Že by svého rasa měly vsi Turkovice nebo Svojšice /jejichž historie sahá do 12.-13.st/,není známo a,popravdě řečeno,připadá mi to velice nepravděpodobné.Další původ názvu se nabízí od rašeliny,která se zde prý těžila….Doložitelné to dnes není,nechávám tedy na každém z čtenářů,k jakému původu názvu se přikloní…Já osobně považuji za velice pravděpodobný jmenný základ Raš /stejně jako Turkovice – Tourek,tourkovci,Semtěš – Semitěch,Semitěchův dvůr,Urbanice – Urban atd./.

   První doložitelná zmínka je v Zemských deskách z roku 1415,kdy na Svojšicích zemřela Anna z Mrdic,manželka Heřmana z Mrdic a na Městci Heřmanovu.Ke zboží /vlastnictví/ svojšického dvora náleželo – tvrz,dvůr s dvojím poplužím a dvory kmetcí ve Svojšicích a vesnice Svojšice,Stojice,Holotín a Rášovy.Od Anny z Mrdic je dědictvím obdrželi její synové z druhého manželství,Petr a Mikuláš z Malešova,kteří se psali ze Svojšic,a také její sestry Kateřina,Begina a Markéta. /Aug.Sedláček/.

Mimochodem – vesnice Rášovy – to bylo pár usedlostí,konkrétně před r.1654 čtyři /o kterých se zmíním později/.

  • O  držitelích  Rášov

Tak jsme se dozvěděli,že Rášovy patřily ke svojšické tvrzi /dvoru/.Majitelé tohoto dvora byli tudíž totožní s majiteli Rášov,jak se měnily držitelé Svojšic,měnili se i držitelé Rášov…

Dalšími držiteli svojšické tvrze a příslušejícího zboží byli:

Jan ze Svojšic /zemřel kol.r.1497/,po té jeho syn Petr a po něm jeho sestra Kateřina ze Svojšic.Ta byla poprvé provdána za Benedu z Nectin,podruhé za Jiřího z Gerštorfu,majitele Choltického panstvíPo smrti Kateřiny zdědili statek Svojšice její synové z prvního manželství – Albrecht a Beneš Beneda z Nectin.Ti jej r.1553 prodali Jiřímu z Gerštorfu za 2000 kop grošů českých.Tím byly Svojšice připojeny k choltickému zboží.Po smrti Jiřího z Gerštorfu se o celý choltický majetek rozdělili – jeho syn Bernard a vnuci Jiří a Jindřich.Bernard si ponechal choltický díl,svojšický majetek převzali Jiří a Jindřich s tím,že až Jindřich dospěje,obdrží ze statku svojšického svůj díl.

Ke statku svojšickému tehdy náleželo : „Tvrz Svojšice,jak v své ohradě jest,s dvorem poplužním,poplužím,ovčínem,s mlýnem,s dědinami,lukami,štěpnicemi i když se vaření seje,s kopaninami,s chmelnicí,s vinicí u Městce,kteráž pod šosem jest a ještě deseti kopami se doplatit má,s pivovarem sešlým,s pánví starou,s káděmi,haltéři,s tvrzištěm stoupeckým a s loukou stoupeckou u Holotína,vsi celé Stojice,Svojšice,Holotín,Rášovy,Tourkovice,Bukovinu,Ledce,Luhy,Podhořany,Březinku,Vícemilice Horní,Hošťalovice a 32 rybníků.“

 

K tomu dodám,že Tourkovice a Bukovinu koupili od Viléma Trčky z Lípy r.1556.

Z výše uvedeného majetku Jiří starší ze Svojšic r.1568 postoupil Jindřichovi statek Podhořany,k němuž náleželo : statek Podhořany s novou tvrzí,s domem,který se právě staví,ovčínem,pivovarem a vesnice Tourkovice,Bukovinu,Hošťalovice,Březinku,Rášovy,Luhy a louku stoupeckou,louku u Hošťálovic a rybníky.Tím se Rášovy stávají součástí podhořanského panství,se kterým sdílejí svůj osud až do r.1850,kdy vrchnostenské zřízení nahradila obecní samospráva.Tehdy  katastrálně i politicky spadly Rašovy pod obec Bukovinu,okresní hejtmanství Čáslav,v r.1949 byly připojeny k okresu přeloučskému…To ale notně předbíhám,vraťme se zpět k držitelům podhořanského panství:

   Vnuk Jindřicha – Václav z Gerštorfu – 13.5.1628 prodal podhořanské panství své sestře Johance Vřesovcové z Gerštorfu a na Bečvárkách a jejímu manželovi Radslavovi Kostomlatskému z Vřesovic za 17 250 zlatých rýnských /14 785 kop 42 grošů míšeňských/ - tvrz celou v Podhořanech a popluží,vsi Podhořany,Tourkovice,Bukovinu,Rášovy,Hošťalovice a Březinku.V jejich rodu zůstalo toto zboží až do 18.6.1678,kdy muselo být pro dluhy prodáno.Uvědomme si,že proběhla třicetiletá válka a zpustlá a vydrancovaná byla celá česká země…

Tak tedy 18.6.1678 – tehdy Johanka prodala zboží podhořanské,válkami celé sešlé,tvrz s vinopalnou,dvůr poplužní,ovčín,chmelnici,luka,rybníky,pivovar,vsi Tourkovice,Bukovinu,Rášovy ves celou zpustlou,dvojkmetí v Hošťálovicích a Březince – panu Petru Mikuláši Strakovi z Nedobylic a na Hořeních Malobratřicích,dvornímu radovi soudů komorních a místokomorníkovi království českého,a jeho manželce Magdaleně Johanně Kostomlatské z Vřesovic,za 17 250 zlatých rýnských.

 

Petr Mikuláš Straka zemřel r.1720 ve věku 96 let,zboží podhořanské převzala jeho dcera Josefa Antonie,která se r.1727 provdala za Bertholda Zárubu,svobodného pána z Hustířan.Po její smrti r.1752 patřily Podhořany Barboře Rašínové,rozené Muklenburkové,a když ona r.1753 zemřela,dědil statek její manžel Jan Adam Rašín z Riesenburku,který byl dlouhý čas hejtmanem chrudimského kraje.Zdá se,že byl poslední potomek svého rodu po meči,neboť zanechal svobodnou dceru Apolenu.

Roku 1786 muselo být podhořanské zboží pro dluhy prodáno,v dražbě je koupil Adam Bořek Dohalský za 56 000 zlatých rýnských.V jeho držení zůstal dvůr až do r.1794,kdy ho prodal hraběti Josefu Augustinovi Vlčkovi za 105 000 zlatých rýnských.

                                                      

                                                                                                      Pachtové z Rájova

 

R.1798 koupil Podhořany hrabě Arnošt Karel Pachta z Rájova za 114 000 zlatých rýnských.Ten zemřel r.1823 na zimnici a byl pochován v nově postavené rodinné hrobce na hřbitově v Turkovicích,když tam ještě předtím dal na vlastní náklad r.1816 vystavět nový kostel…Panství zdědil jeho mladistvý syn  Arnošt Prokop Pachta,který byl r.1827 prohlášen za zletilého a převzal řízení podhořanského statku.R.1829 založil fundaci /nadaci/pro chudé studenty s ročním požitkem 150 zlatých.

„Stipendium toto nemohou obdržeti za sebou dva bratři téže rodiny.Udělování stipendia tohoto řídí se přesně stanoveným řádem a nárok na udělení podpory této mají studenti – bez ohledu na náboženské vyznání – narození na panství podhořanském,v první řadě synové úředníků toho panství,pak synové služebníků a potom synové jiných rodičů z tohoto panství.S počátku nadace tato bývala malá,nyní obnáší 960 Korun.“

Arnošt Prokop Pachta z Rájova ustanovil 16.3.1837 ve své vůli dědicem statku podhořanského syna otcovy sestry Jana Nep.,svobodného pána de Fin.Jakoby tušil,že ač mlád 37 let,budou brzy jeho dny naplněny…Možná k tomu byl donucen pro svůj mládenecký způsob života…

Na podzim 1837 pozval baron de Fin Arnošta Prokopa na hon do Pravonína na Čáslavsku

„Po honě,který byl šťastně skončen,jeli páni hrabě Pachta a baron de Fin v loveckém voze lesem domů,zbraně drželi mezi koleny.Najednou třeskla rána a hrabě se skácel,jsa střelen pod bradu.Těžko si vysvětliti nešťastný onen případ,tehdy byla doba poddanství…“

V matrice Farního úřadu v Turkovicích je o tomto poznamenáno:

„Dne 23.října 1837 zemřel v Pravoníně náhodným výtřelem 37 roků stár hrabě Arnošt Pachta z Rájova a byl dne 28.října pohřben v Turkovicích.Pohřben jest v rodinné hrobce s otcem,matkou Annou Marií Esterházy de Galantha /zemřela 24.11.1836/,v kapli nad hrobkou jest zřízen oltář s erbem hrabat Pachtů“.

O osobě Arnošta Prokopa se dozvíme více z výpovědi pana J.Rosslera z Heřmanova Městce,starce 85letého,uvedené v ve vlastivědném sborníku Podoubraví ze 30.let 20.st./K.Dušek : Bývalé panství podhořanské/:

„Můj otec Jan Rossler i děd Jan Rossler bývali v držení výsadní hospody v Podhořanech.Děd můj byl vyučen řezníkem a sekával vojsku Laudonovu maso.Hrabě Pachta byl svobodný a často přicházíval k mému otci do hostince.Dělali jej bláznem,ale blázen nebyl.Bydlil sám v zámku,neboť matka jeho v Podhořanech nebydlila,jen někdy sem dojížděla.Jelo se pro mi vždycky dvěma páry.Hrabě nikdy tak nejezdil,měl i koně a jezdíval na jezdecko.Také chodíval do Bukoviny a Rašov /pod Bukovnou byla obora/.Stalo-li se někdy,že se hrabě někde opozdil a večer přišel pozdě domů,tu míval vrata u „“Ponocárny““ zavřena a nemohl do zámku.Proto rád přijal nabídnutí mého otce,jenž mu pokojíček i stravu zdarma poskytoval.Hospoda tehdy velmi vynášela,neboť formani stále ve dne i v noci přijížděli a odjížděli.Otec měl tři páry koní,které stále na kopec formany vytahovaly.Hrabě říkával:““Rosslere,já nic nemám,ti lumpové mi nic nedají,já se Vám však odměním““.Proto můj nejstarší bratr Čeněk první Pachtovské stipendium obdržel.Ve dvoře bydlil direktor N. a kontrolor Šulc,kteří hraběti dovolovali jen to,co měli od barona de Fin nařízeno.Stalo se,že jednou přijel na koni do hostince při zábavě.Otec mu řekl,aby toho nedělal,že lidé tím více byli by utvrzeni v přesvědčení,že blázní…“

   Baron Jan de Fin držel Podhořany do 18.7.1840,kdy je prodal za 160 000 zlatých své manželce baronce Eleonoře,roz.Auersperkové,ta je ještě téhož roku prodala za 192 000 zlatých hraběnce Anežce Hedvice Kinské,roz.Auersperkové. Ta 4.8.1849 prodává panství za 142 500 zlatých manželům Antonínu a Kateřině Županským

   A právě v jejich čase panování dochází v revolučním roce 1848 ke zrušení roboty a k reformě státní a územní správy.Končí doba vrchnostenské samosprávy,vznikají obce se svoji vlastní volenou samosprávou v čele se starostou / do té doby vrchnost na vsi zastupoval rychtář/. Rašovy,jak jsem již zmínil,připadly pod správu obce Bukovina,v r.1930 se osamostatnily /až do r.1966,kdy připadly jako osada pod  MNV Turkovice/. Byly součástí čáslavského okresu až do roku 1949,kdy spolu s dalšími 9 obcemi došlo k převedení do okresu přeloučského / dle vládního nařízení ze dne 18.1.1949 byl stanoven nový obvod čáslavského okresu,přeloučský okres trval do nové reformy v r.1960/.

   Ale dokončeme pro úplnost přehled držitelů podhořanského panství : Manželé Županští prodávají Podhořany r.1859 Aloizi Welzovi za 177 000 zlatých. Ten pak ustanovil dědičkou svoji dceru Kláru,provdanou Riedlovou,jejíž rod držel Podhořany až do r.1945,kdy byl zámek zkonfiskován /od r.1948 v něm byla zřízena škola/.Klára Riedlová byla mimo jiné také majitelkou pily v Rašovech.

                             

 

Rašovy v čase

   Vraťme se zpět k Rašovům,a sice do doby třicetileté války /1618 – 48/ a krátce po ní.Všeobecně měla tato válka,zvláště švédské nájezdy,pro českou zemi devastující následky.Jelikož neexistovaly statistické soupisy,odhadovalo se,že ze 3 000 000 lidí před válkou,zahynulo v důsledku války či epidemií a také v důsledku emigrací /rekatolizace a potírání protestantství po r.1620,zvláště pak po r.1629/ až ¾ obyvatelstva,takže v Čechách a na Moravě žilo po roce 1648 pouze kolem 800 000 obyvatel.Balbín vypočítává,že v Čechách bylo vypáleno a zničeno 215 zámků,80 měst a 813 vesnic,na Moravě pak 63 zámky,22 měst a 332 vesnic.Např.v Jihlavě zbylo ze 13 000 obyvatel jen 299 osob,v Čáslavi bylo ze 197 domů zbořeno 86 tak úplně,že se dalo těžko určit,kde dříve stávaly…

   Do exilu odešlo v letech 1620 – 50 asi 36 000 rodin,tj.120 – 150 000 lidí.Před Bílou horou bylo v Čechách celkem 1132 šlechtických rodin,v r.1654 jich bylo jen 870.Stále větší vliv mají německé,španělské,francouzské a italské šlechtické rody,které zabírají majetky po emigrantech

   Nejspíš v této době došlo i k zániku 4 rašovských usedlostí.Zda to bylo v důsledku válečného tažení a drancování /nasvědčovala by tomu blízkost tzv.Císařské cesty z Chrudimi do Čáslavi/,či v důsledku nějaké epidemie,se můžeme jen domnívat…

Podstatné je,že v Berní rule /1654/ čteme:

Rášova – pustá.Při kterejžto někdejší slavná komisi následující zmínku připsati ráčila: Totiž ta ves přes 40 let dokonce pustá,v níž vedle správy lidský,že jest bejval sedlák osedlý jeden,chalupníci tři,však a dokonce viděti nemůže,co jest k nim a jak mnoho roly náleželo,ani z registru urbárních,tím méně z pamětí lidských vysvětliti se mohlo.Role a jiné případnosti ke vsi přináležejících jsou všichni lesem zarostlé.Jména těch pustejch gruntů – Divišovskej,Jankovskej,Chalupovskej,Koštovskej.

   Berní rula /1652-54/ je první soupis poddanské /rustikální/ půdy.O tom,jaký účel tento soupis měl,vyplývá již z jeho názvu : Berně = daně. Vrchnostenská /dominikální/ půda do tohoto soupisu zahrnuta nebyla a tudíž z nich daň neplatila.

Ano,monarchie, finančně i duchovně zruinovaná,potřebovala peníze. Mimo jiné také na stálou profesionální armádu,která vznikla na konci třicetileté války pozdržením řady žoldnéřských současně naverbovaných regimentů v aktivní službě /týkalo se to 9 pěších,9 kyrysnických a 1 dragounského pluku/.Základ armády tak tvořilo asi 45 000 mužů,vyzbrojovaných a vydržovaných z daní obyvatelstva.Odvodní povinnosti podléhali poddaní od 17 do 50 let,168 – 180 cm vysokých,vykoupit se mohli za 300 zlatých.Můžeme tak hovořit o počátku povinné vojenské služby,která trvala až do r.2004.

   Další,důsledný soupis veškeré půdy,včetně vrchnostenské,vznikl až v 18.st.,tzv.Tereziánský katastr.

Vrchnost prostřednictvím tzv.lokátorů rozdělovala dosud neobdělávanou půdu na drobné léna /lány/ a nabízeli je do dědičného pronájmu zájemcům.Součásti smlouvy /Urbáře/ se stal závazek poddaného platit pravidelnou pozemkovou rentu,tzv. ouroky /později i robotní povinnost/.Výše ouroku byla pevně stanovena a závisela na výměřě polí /rolí/.Platil se ve dvou lhůtách – na jaře o sv.Jiří a na podzim o sv.Havlu. Odevzdávaly se také naturální dávky,napž.oves,slepice,vejce atd. Úrok tedy byl něco jako roční platba dědičného nájmu z usedlosti a byl po několik generací neměnný.Úroda se měřila na čtvrtně /6 l /,věrtele /23-24 l /,měřice /60-70 l /,korce /4 věrtele = 93-94 l /. Jako plošná míra,která se uváděla v soupisech,byl tzv strych neboli korec a odpovídal dnešním 0,2877 ha. 1 strych byl polovina jitra /jitro = 0,5754 ha. 64 strychů /korců/ = 32 jiter = 1 lán = 18,4 ha polí.

Pro orientaci,tzv.osedlí byli ti,kteří měli statek nebo chalupu a k tomu minimálně 1/8 lánu,tedy dnešních 2,25 hektarů půdy. Jednolánový sedlák už byl považován za zámožného…Tolik na vysvětlenou několik tehdejších základních pojmů…

Znovuosídlení pustých rašovských míst se dá datovat na přelom 17. A 18.st.

K roku 1713 vystavěli a užívají :

Václav Blažek           8 strychů

Lukáš Voženílek       7 3 1/2 strychů

Lukáš Skrinc              7 3 ½  strychů

Václav Voženílek      7 3 ½  strychů

Pavel Hrdlička           5 3 ¼  strychů

Tomáš Miřejovský    7 strychů

Eliáš Rutter,mlynář    ?

Celkem vlastnili 45 2 ¾ strychů.

Jména polí : Za borovinou,Na dlouhých,Na sekerce,Na příčce,Na vohradě…

   V archivu Měst.Muzea v Čáslavi jsem našel výpis p.Cibulky z kupní smlouvy,bohužel ne vše se mi podařilo rozluštit a přesvědčivě přečíst a datovat /pouze 21.červen,rok nevím/.Smlouva snad o prodeji chalupy mezi Matějem Polákem a Matějem Blažkem /Matěj Blažek složil 70 zl./.Dále se píše,že Matěj Polák neumí psát a mne k podpisu pozval,udělá +++,Johan Jelínek,svědek toho,Jan Miřejovský,svědek toho,Martyn Musil,konšel rasšovský,svědek toho.

   Dle pozemkové knihy č.61 v Zemském archivu byli 7.6.1729 v Rašovech tito usedlíci :

Jan Hrdlička , strychů 6 za 50 zl.

Jakub Voženílek, strychů 6 za 50.zl

Jan Hnátek,               - „ –

Dorota Voženílková,    - „ –

Jan Polák ,                     - „ –

Tomáš Miřejovský,       - „ –

Dá se říci,že k rozvoji Rašov došlo v průběhu 18.st.,bohužel další urbáře /soupisy/ podhořanského panství jsem zatím nedohledal /Archiv podhořanského panství je uložen v SA v Zámrsku/.

V letech 1770 – 71 dochází poprvé k číslování domů /čísla popisná - čp./.Čp 1 mělo obvykle stavení rychtáře. Takže rašovské čp.1 měl tehdy buď rychtář /Miřejovský/, anebo prostě komise začala prvním domem od Turkovic..Jsem přesvědčen,že k tomuto datu měly Rašovy maximálně 11 čísel popisných,čp.12 /Nesládek/ není v přímém sledu domů při tomto číslování. Další čísla popisná tedy vnikaly později,někdy i rozdělením původního čp. /př. 9 – 31, patrně 21 – 29, 16 – 36, 13 – 27,možno i 15 – 30,nasvědčuje tomu nízké a vysoké čp./.

Našel jsem ovšem i informaci,že chalupa čp.10 byla postavena 24.10.1816 za 899 zl 49 kr. Pak by při prvotním číslování 1770 pouze 8 – 9 domů. Čísla popisná a jejich majitele uvádím v samostatné kapitole.

Našel jsem i strohou zprávu – Na návsi rybník z r. 1785 o 344 1 sáhách,nazvaný Moře.

24.8.1788 měl panství podhořanské Adam hrabě Dohalský z Dohalic,ten odstoupil tohoto k Rašovským od dvora turkovického 30 měřic pole a získal lesa 13 strichů.

Také jsme se dočetli,že v době hraběte Arnošta Pachty z Rájova byla pod Bukovinou, směrem k Rašovům, obora. Tak lze opodstatnit hájovnu,která prý dříve patřívala k Rašovům /snad až do r.1966,kdy připadla k Bukovině /. Pro zajímavost jména hajných – p.Zahradník,v době války Hubáček,následoval hajný Kajínek,posledním byl Jaroslav Jenka, bydlelo zde i několik lesních dělníků. Nakonec polesí v Ronově n.D. prodalo hájovnu p.Serafínovi jako chalupu…

   V roce 1839 bylo provedeno celokrálovské mapování katastru.

 

 

V roce 1843 se v obci uvádí 13 /?/ domů a 70 obyvatel.

Jak jsem již uvedl,při správní reformě v r.1850 /z vrchnostenského zřízení na obecní samosprávy/ připadly Rašovy pod Bukovinu. Uvedu zde jména některých bukovinských starostů z tohoto období,která se mi podařilo dohledat :

1891 – starosta Linhart

1905 – 1911 – Fr.Linhart čp.5

1914 – Josef Holeček

1923 – Václav Chudomel

V roce 1930 se Rašovy osamostatnily. Veškeré vyhlášky a nařízení čáslavského okresu,pod který Bukovina i Rašovy patřily až do r.1949,nosil 2x týdně z obecního úřadu v Bukovině do Rašov obecní strážník Václav Koláčný. Měl také povinnost vybírat daně,dávky a poplatky,což obec Bukovinu zatěžovalo. Proto na společné schůzi občanů z Rašov a několika členů obecního zastupitelstva byl podán návrh na osamostatnění. Tak získaly Rašovy,s nemalým přispěním obce Bukoviny,svoji samostatnost,kterou si udržely až do r.1966,kdy připadly jako osada pod MNV Turkovice, čemuž je tak až po dnes,s tím rozdílem,že místo MNV je OÚ Turkovice.

Prvním starostou nové rašovské samosprávy byl J.Holeček /1934,1936/,během II.sv.války p.Josef Miřejovský /od 29.5.1938/ a p.J. Ulka – až do r.1946,kdy obecní úřady nahradily Místní národní výbory a starosty předsedové – těmi v Rašovech byli, až do ztráty samostatnosti v r.1966 – Jaroslav Pazdera a Jan Pazdera.

   Ale vraťme se zpět.

V roce 1851 se v Rašovech uvádí 25 domů a 150 obyvatel.

Sommer v roce 1890 uvádí 25 domů a 166 obyvatel.

Při sčítání lidu 15.2.1921 je ve statistice uvedeno 30 domů,149 obyvatel,z čehož bylo 75 mužů,74 žen,148 lidí uvádí českou národnost,1 uvádí jinou.Římských katolíků bylo 117, 24 bylo evangelíků, 7 uvádí vyznání československé husitské a 1 vyznání jiné.

V roce 1930 se uvádí 31 domů a 162 obyvatel.

Dnes je v Rašovech 31 čísel popisných a 25 osob s trvalým bydlištěm.

I. světová válka

   Tak jako v celé zemi,tak i v Rašovech zasáhlo krutě do života obyvatel vypuknutí I.sv.války.

„Bylo to v neděli,dne 26.července,na katolický svátek Sv.Anny,když přijel úřední posel z Čáslavi a doručil p.starostovi plakáty,jimiž svolává se vojsko I.výzvy,by se dostavilo ve 24 hodinách ke svým plukům.Celá ves ocitla se ve velikém rozechvění.Otcové vojíni upravovali své rodinné náležitosti a již v pondělí ráno ubíral se zástup mužů,vyprovázen ženami,rodiči,k Čáslavi.Loučení bylo bolestné.Plakaly hlasitě nejen ženy,ale i muži… Po první výzvě následovala druhá,povoláni byli mužové do 42 let věku… Bylo dojemné,když otce s puškou na rameni a teletem na zádech byl provázen ženou a dítkami.

Poté začaly odjížděti maršky na bojiště,vyprovázeni na nádraží v Čáslavi či Přelouči hudbou.Vojáci na frontě museli mnoho vytrpět.Ale nejinak tomu bylo i doma,ženy se samy musely starat o hospodářství,vykonávat práce na poli a ještě se starat o děti. Aby nedocházelo k bouřím,byly manželkám vojínů vypláceny podpory 48 K měsíčně na osobu. Taktéž pozvedlo se poštovnictví,téměř každých 14 dní poslala žena muži na vojnu bedničku pěkně vypravenou,do plátna zašitou. Vojáci dávali o sobě zprávy na růžových lístcích. To bylo strachu a úzkosti,když lístek dlouho nešel, a zase radosti,když konečně došel a zvěstoval,že otec,muž,bratr,syn živ a zdráv. Ale nechodily jen dobré zprávy… „

Tak se počátek I.sv.války popisuje v semtěšské obecní kronice. Myslím,že nejinak tomu bylo ve všech obcích po celé zemi,tedy i v Rašovech…

   Brzy počal být nedostatek.Byl vypracován soupis osevních ploch a vypočteno,kolik má každý zemědělec odvésti – tzv.kontingent. Dům od domu chodila zvláštní komise,obyčejně za asistence vojáků a dohlížela na plnění. Po obilí přišlo na řadu i rekvírování dobytka,nejdříve jalovice a mladé kusy,později i krávy. Byly vypsány válečné půjčky,nabízely sirotčí jistotu. Která obec málo upsala na válečnou půjčku,tam se hrozilo rekvizicemi,kdo chtěl z vojny na dovolenou,musel upsat na válečnou půjčku,takže si mnohá manželka i vypůjčila,aby se mohla s mužem setkat.

   Brzy se rekvírovalo vše : brambory,proso,švestky atd. V r.1916 byly rekvírovány kostelní zvony,píšťaly varhan atd. Vznikly tzv.ústředny,které se měly starat o výživu a ošacení,byly vydávány lístky na chleba,mouku,cukr,kávu,petrolej,mýdlo. Lístky byly,ale zboží mnohdy ne a tak si lidi vařili kávu ze žita,mýdlo. Pivo nebylo,protože nebyl ječmen,jen jakási náhražka – uvařená z pýru,košťálů atd. Nebyl tabák,fasoval se balíček na 14 dní. A tak se kouřila mateřídouška,višňové listí,všechno,co se dalo nacpat do fajfky. Handlovalo se – za máslo,mouku,vejce bylo všechno, za peníze nic. Bída lidi sblížila,národ založil spolek „České srdce“, ten po venkově sbíral potraviny i peníze a zakládal ve městech veřejné kuchyně potřebným,tisíce pražských dětí bylo přijato na venkov na stravu jako tzv.národní host.

   Ne všichni byli takoví,mnozí situace zneužívali k vlastnímu prospěchu. Vybírám z kroniky p.Sikáčka následující : „Mlynář K.Polanský byl znám svým vystupováním v těžkých dobách I.sv.války. kdy prohlašoval,že nemele za peníze,ale za zlato. Po válce,když potřeboval zákazníky,dostával shodnou odpověď :““ Pane Polanský,u vás mlít nemůžeme,vy melete za zlato a to my nemáme „“.Přišel tak o část svých zákazníků,ti si dávali semlít ve mlýně J.Machytky ve Svojšicích,později i ve mlýně K.Hanouska v Bukovině.“

   Tak to bylo až do 28.10.1918,kdy se rozlétla zpráva,že Rakousko – Uhersko kapitulovalo…

Po válce horentně stouply ceny,uvedu pár příkladů z kroniky :

                                      1914             1920

1 q pšenice                  24 K               400 K

1 q ječmene                 16 K               400 K

1 q řepy                        2 K 40 H         20 K

1 q brambor                  6 K                 200 K

1 kg másla                    2 K                  60 K

1 vejce                          4 hal.               1 K – 1 K 80 hal.

1 l piva                          24 hal.             1 K 50 hal.

1 kg hovězí                    1 K 40 hal.       20 – 30 K

1 kg vepřové           1 K 50 hal.

1 chleba                   22 hal.

1 houska                   4 hal